Menu
Město Chrastava
MěstoChrastava

Plakety J. A. Komenského 2024

foto

Starosta Města Chrastava Michael Canov spolu s místostarostou Robertem Šipulou po roce opět ocenili chrastavské pedagogy. Uznání se dočkala i bývalá ředitelka školní jídelny.

Každý rok, v období kolem 28. března (Den učitelů), Město Chrastava oceňuje pedagogy za jejich skvělou práci a neoddiskutovatelný přínos pro školství.

Plakety J. A. Komenského si letos odnesli: Božena Václavíková Šulcová in memoriam, Miloslava Šírová a Jiří Vodička. 

Následují slavnostní řeči starosty Michaela Canova, které zazněly při slavnostním aktu.

Božena Václavíková Šulcová

Paní Božena Václaviková, později Šulcová, které ve sborovně neřekl nikdo jinak než Boženko a kterou měli všichni rádi, nastoupila ve svých 26 letech na zdejší osmiletou školu v září 1950 ze Stráže nad Nisou jako učitelka domácích nauk. Studium absolvovala na učitelském ústavu v Kutné Hoře. Po celou další dobu svého pedagogického působení zůstala věrná chrastavskému školství až do roku 1991, kdy odešla do zasloužené penze.

K žákům se chovala hezky, v dnešní době by možná měla trochu problém, neboť se s dětmi, které se projevovaly neukázněně, příliš „nemazala“ a dala jim patřičně najevo svůj názor na slušné chování. V tom jí pomáhal i její silný hlas. Každopádně řada jejích žáků na ni vzpomíná s láskou a pochopením. Její bývalí kolegové také.

Boženka učila jak na národní škole, tak i na 2.stupni-češtinu, dějepis, pozemky, ale specialistkou byla na domácí nauky, kdy pod jejím vedením děvčata vařila, pekla, smažila. Určitě některá mají doma schovanou vlastnoručně uháčkovanou žínku nebo pletenou šálu. Těmto činnostem se věnovala i v kroužku ručních prací.

V roce 1951-1953, kdy v dětském domově ve Školní ulici pobývaly nejdříve řecké, pak vietnamské děti, vyučovala i je v českém jazyce.

Od roku 1967 měla paní Boženka na starost volbu povolání žáků. Kvůli tomu začala studovat tříleté výchovné poradenství na Pedagogické fakultě Karlovy university v Praze, které dokončila v roce 1973. Vždy se snažila, aby žákům pomohla dostat se na zvolené obory.

Deset let vykonávala funkci skupinové pionýrské vedoucí. Paní Boženka byla velmi obětavá a pracovitá, takže jí nebylo zatěžko vyjet s dětmi sázet lesní stromky do Krkonoš, vyrazit s nimi na výlety nebo obětovat část prázdnin dětskému táboru v Letařovicích.

Aktivní byla i mimo základní školu: vyučovala na večerní průmyslové škole v závodě Totex Chrastava, pracovala několik roků v komisi pro školství a kulturu při MěstNV v Chrastavě, začátkem roku 1968 byla za chrastavské školy zvolena do 15členné učitelské rady při libereckém okresním národním výboru. 

Ve volném čase byla také členkou divadelního ochotnického souboru při Spojeném závodním klubu Chrastava, kde se osvědčila jako nápověda.

Její plnohodnotný pedagogický i mimoškolní veřejný život byl velmi pestrý, a proto si určitě zaslouží, aby jí byla udělena plaketa  J.A.Komenského.

V lednu uplynulo 100 let od doby, kdy se paní Boženka narodila. Bohužel se však této chvíle již nedožila. Plaketu Jana Ámose Komenského za ní proto přebírá její vnučka Zita Václavíková. 

Miloslava Šírová  

Ve veřejném prostoru se rozhořela debata o postavení nepedagogických pracovníků školských zařízení. Zaslouženě, řada nepedagogických pracovníků je naprosto nedílnou součástí škol. V Chrastavě je a byla symbolem zasloužilých a skvělých nepedagogických pracovníků paní Miloslava Šírová vedoucí a později dokonce mnohaletá ředitelka školní jídelny. 

Do Chrastavské školní jídelny paní Miloslava nastoupila v roce 1987 jako blesk z čistého nebe, když nahradila svou předchůdkyni poté, co ta byla zcela nečekaně na hodinu propuštěná.  Ihned se stala opravdovou osobností, kterou uznávaly a respektovaly nejen její podřízené, ale i celý pedagogický sbor a její hlavní strávníci tj. děti školou povinné. A to ještě měla zpočátku na starost i stravování v mateřské škole v Andělské Hoře. 

Protože se po revoluci stala školní jídelna samostatným právním subjektem, stala se z paní vedoucí paní ředitelka. Jenže tehdejší školní jídelna byla v zastaralých a technicky nevyhovujících prostorách a přes veškerou snahu nebylo možné vyhovět všem hygienickým i bezpečnostním předpisům. A tak se paní ředitelka doslova vrhla na úsilí dosáhnout výstavby zbrusu nové jídelny. A nutno říci, že její tlak na výstavbu nové školní jídelny byl tak enormní, vytrvalý a nesnesitelný, že jsem si jako starosta prostě nemohl dovolit nezískat státní dotaci na její výstavbu.  

A tak jsme dne 27. června 2003 provedli se společně drženým krumpáčem první výkop a v pondělí 24. ledna 2005 byla zbrusu nová školní jídelna otevřena. 

Paní Miloslava Šírová byla po celou dobu svého působení doslova lídrem mezi vedoucími školních jídelen. Byla první široko daleko, kdo zavedl moderní přihlašovací systém, který nahradil papírové stravenky, byla první široko daleko, kdo zavedl dvě jídla a později dokonce tři jídla na výběr. A také, dokázala věc, která ve školních jídelnách vůbec není běžná, spíše naopak. A sice, dokázala, a to prakticky po celou dobu svého působení, získat a udržet si šéfkuchaře, muže.  To kromě ní nedokázal široko daleko nikdo. 

Po celou dobu svého působení, tzn. již i v té původní nevyhovující školní jídelně dokázala zvládnou 750 obědů denně, nejen pro školní děti, ale i pro některé podniky ve městě. A nejlépe o jejích schopnostech a nebojácnosti vypovídá, že se jako široko daleko jediná nebála převzít odpovědnost a zařídit si pro školní jídelnu právní subjektivitu. 

Paní Miloslava Šírová byla a je též dlouholetou členkou Sokola, byla dlouholetou členkou zastupitelstva města a oblíbenou oddávající a dokonce se v roce 2020 stala Osobností města Chrastava, ale zde jde nyní o Plakety J.A. Komenského a tak se mé vyjádření zúžilo právě na práci paní Miloslavy ve a okolo školní jídelny. Paní ředitelka ukončila svojí práci ve školní jídelně právě před rokem, ale v srdcích a paměti desítek učitelů a stovek až tisíců dětí zůstává jejím symbolem – navždy.  

Mgr. Jiří Vodička

Narodil se 18. října 1941 v Jenštejně v obci poblíž hlavního města Prahy. Byl z osmi sourozenců a jako jediný dostal možnost studovat. V roce 1956 nastoupil na studia Pedagogické školy pro učitele v Brandýse nad Labem, kde ho mj. učil i pozdější slavný herec a režisér Ladislav Smoljak.      

Učit sice začal hned v září roku 1960, ale po měsíci musel na dvouletou vojenskou službu. Po ní v roce 1962 nastoupil na ZŠ v Dolním Podluží, kde se mu stal osudný hned první den, kdy potkal svojí novou kolegyni, učitelku zeměpisu a matematiky, kterou bolel zub. A tak jí začal konejšit a nabídl prášky na bolest. Výsledkem je, že letos spolu oslaví 60 let společného manželského života.  

Pan Jiří Vodička tehdy v 60. letech vystudoval při zaměstnání Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, aprobaci zeměpis a přírodopis. Ve své bohaté praxi však vyučoval i další předměty jako pěstitelské práce, výtvarnou a brannou výchovu i tělocvik. 

Do Chrastavy pan Jiří Vodička nastoupil v roce 1971. Již předtím se však seznámil se svým budoucím kumpánem Vladimírem Cvrčkem, který nám o Jiřím Vodičkovi mj. napsal: 

„ Jiří Vodička, kolega a kamarád. V roce 1970 jsem jel s rodinou do Bulharska k Černému moři na dovolenou. Vedoucí zájezdu se mohl uchechtat, když podle seznamu vyvolával: „Cvrček – Cvrčková – Cvrček!“ Tak jsem se seznámil se svým skoro vrstevníkem Jiřím Vodičkou. Když přestoupil na ZŠ Chrastava, nám. 1. máje, už jsme byli kamarádi a stali se kolegy. On byl zeměpisec (hrdě si říkal geograf), přírodopisec a učil i brannou výchovu, já byl matematikář, fyzikář a učil jsem i chemii. Já měl trabanta, on škodu 100, já nosil řídkou bradku, on švihácký knírek. Svým vzhledem a šarmem imponoval nejen kolegyním a vyspělým žákyním, ale i žákům a dokonce i mně. Při vstupu do učebny dbal, aby žáci stáli vyrovnaně, sešity a pomůcky zařezávaly s okrajem stolu, aby odpovědi byly přesné a úsměvy nebyly strojené. Jako geograf se věnoval zeměpisné olympiádě a z toho důvodu miloval mapu Českého Středohoří, nedivil bych se, kdyby se prokázalo, že ji sám kreslil voskovkami. Jako třídní učitel vyšších tříd však na školní výlety jezdíval vlakem na opačný konec tehdejší republiky, tj. na Slovensko. Ještě dnes se mnohé bývalé žačce při vzpomínce zamží zrak a zatetelí hlas. Jiří byl oblíben i ve sborovně, občas jsme se s kolegyněmi z náměstí vyřádili při MDŽ, Dni učitelů nebo jiné zámince posezení.  Vrcholem bývala zpívaná představení podobná Podskalského Babiččině krabičce, kupř. Červená Karkulka, Prodaná nevěsta po deseti letech, Sága rodu Přemyslovců, Perníková chaloupka jako detektivka, UFO-opera. Spolu jsme zde vystupovali jako vlk a myslivec, Sherlock Holmes a dr. Watson, Šťáhlav a Chrudoš, případně astrální bytosti Remecco a Pelchaco. Před vlastním představením nám obvykle nejvíc práce dávalo rozmístění a ukrytí taháků s textem.“ Tolik Vladimír Cvrček.  

V Chrastavě jako pedagog strávil Jiří Vodička 10 let. Poté sice využil nabídky na povýšení na zástupce ředitele a ředitele na libereckých školách, ale odešel v dobrém, dodnes na něj bývalí žáci vzpomínají a jak píše Vladimír Cvrček: „ Po desítkách let se znovu cítíme jako kolegové z jedné sborovny, protože nás čas od času pozvou bývalí žáci chrastavské školy na setkání té které třídy. Pokud zdraví dovoluje, rádi se zúčastňujeme a já zpravidla žasnu, jakou má Jiří paměť a jak bývá připraven. Obvykle má notes, v něm poznámky a vykládá příhody, které přítomní nepopírají.“ 

Pedagog Jiří Vodička sice Chrastavu v roce 1980 opustil, ale v roce 2018 se v Chrastavě objevil nový Jiří Vodička, jeho syn. Sice ne ve škole, ale na radnici a tak je toto jméno a příjmení v Chrastavě stále živé.  A je to právě syn, který s nadsázkou bývalé žáky varuje: „Milí žáci pozor – navzdory GDPR má pan učitel Vodička plnou garáž notýsků se všemi jmény a známkami!“

Fotogalerie zde.

 

 

 

Datum vložení: 26. 3. 2024 13:37
Datum poslední aktualizace: 17. 4. 2024 15:05
Autor: rp

O městě