Menu
Město Chrastava
MěstoChrastava

Bulletin č. 129 – červenec–srpen 2005

Bulletin č. 129 – červenec–srpen 2005

Jak se vám líbí?

Náš chrastavský městský znak je jistě zajímavý a patří nesporně k těm, které zaujmou na první pohled. V posledních letech získalo svůj znak také mnoho obcí v našem bližším i vzdálenějším okolí.
Již více než pět let má svůj obecní znak Bílý Kostel nad Nisou, před nedávnem byl schválen znak Chotyně, Nové Vsi, Křížan a Mníšku. Také obec Kryštofovo Údolí uvažuje o svém znaku. Bylo vypracováno několik variant, avšak není dosud rozhodnuto, která bude ta definitivní. Dnes vám předkládáme znak lázeňského městečka na Frýdlantsku – Lázní Libverda. Protože není zařazen v objemné publikaci VELKÁ ENCYKLOPEDIE MĚST A OBCÍ ČR, vznikl – jak jsme zjistili – teprve nedávno, asi před půl druhým rokem. Fontána je symbolem pramene léčivé vody, která přinesla slávu a reputaci těmto malým lázním. Srdce je zřejmě všeobecným symbolem lidského zdraví. A ten kohout v horní části znaku? Jak jistě víte, o léčivých pramenech se často vyprávěly různé pověsti. V Libverdě prý se na místě, kde tryskala ze země léčivá minerálka, často zjevoval a hlasitě kokrhal kohout, jako by chtěl upozornit na zdroj zdraví skrytý pod zemí. Libverdský obecní znak obohatil škálu znaků na Liberecku. A tak dnes rozlišujeme dva druhy znaků a) historické (často velmi staré, k nimž patří např. liberecký, frýdlantský i náš chrastavský) a b) novodobé, které vznikly a byly schváleny teprve po sametové revoluci.

Květiny jako symbol národnostního boje

V pohraničních oblastech na severu Čech žilo po staletí obyvatelstvo dvou národností. Vztahy mezi nimi nebyly vždy klidné, protože se našli mnozí podněcovatelé rozbrojů a potyček. Do národnostních nesvárů byly – aniž by o tom měly nejmenší tušení' – zapojeny i dvě typické letní květiny: chrpa a vlčí mák. Modré a červené květy byly neodmyslitelným doplňkem lánů zrajícího obilí v době žní. Modrá chrpa byla (bůhvíproč) symbolem němectví, německých ctností a ideálů. Červené květy vlčího máku byly (proti své vůli) symbolem češství, českého živlu v této národnostně smíšené oblasti. Nejen tedy lípa a dub (měkké dřevo lípy prý vyjadřuje měkkou, poddajnou českou povahu, zatímco tvrdé dubové dřevo je prý symbolem německé neústupnosti), ale i barevně výrazné letní květiny, symboly zemědělského venkova, se dají zneužít ke štvaní a nenávisti.

Naše společnost (SPHMCH) má svou knihovnu

Schůzky Společnosti přátel historie města Chrastavy se konají v městském muzeu. Výjimkou je předvánoční schůzka, a ta bývá vždy v přízemí Führichova domu. Od samého začátku činnosti v roce 1990 jsme začali shromažďovat různé publikace historického obsahu a začali jsme si vytvářet vlastní knihovnu, určenou především členům SPHMCH. Letos v dubnu jsme provedli řádnou evidenci svazků a zavedli jsme záznamy o výpůjčkách. Část knih jsme dostali bezplatně (např. některé německé vlastivědné publikace), část jsme zaplatili z prostředků SPHMCH (např. Resslovu Vlastivědu libereckého okresu atd.). V současné době se v naší knihovně nachází přes šedesát svazků. Jsou zde "Dějiny národa českého" od F. Palackého, "Staré pohlednice Z Jizerských hor", publikace o dějinách Frýdlantska, učebnice kurentu (staré německé písmo), brožury o historii okolních obcí aj. Knihovna se bude postupně rozšiřovat. Máme především zájem o regionální publikace z oblasti Liberecka a celých severních Čech.

Od založení SPHMCH uplynulo již patnáct let

Ta myšlenka byla velmi lákavá: Poznat co nejlépe dávnou i nedávnou minulost města, kde žijeme a kde se ti mladší členové SPHMCH narodili. Od tzv. "sametové revoluce" uplynulo tehdy pouhých několik měsíců, nechybělo nám nadšení a chuť objevovat a pátrat. Začali jsme sbíráním starých pohlednic, někteří z nás se se slovníkem v ruce prokousávali stovkami stránek německého textu a tisíciletá historie Chrastavy se postupně stávala jasnější a jasnější. Scházeli jsme se v městské knihovně, protože vlastní prostory jsme tehdy ještě neměli. Navázali jsme písemný kontakt s představiteli bývalých německých obyvatel našeho města, kteří žijí většinou na území Bavorska. Nejprve jsme uspořádali pro veřejnost výstavku starých pohlednic a různých dochovaných dokumentů. Ohlas byl velmi kladný a to nás značně povzbudilo. Další výstava připomněla 70. výročí existence budovy chrastavské menšinové české školy (dnes MŠ v Revoluční ulici). Došlo k prvním osobním kontaktům s bývalými německými občany Chrastavy
(p. Schwertner, Miessler, Prade, Maazová, Sämischová aj.). Výsledkem bylo značné obohacení našich poznatků a do našeho archivu přibyla spousta materiálů, většinou kopií. Velmi aktivní byl v těch prvních letech tehdejší předseda SPHMCH Mgr. Petr MEDŘICKÝ. Začali jsme vydávat tzv. BULLETIN, který měl sloužit k seznámení širší veřejnosti s dějinami města. Toto červencové–srpnové vydání, které právě čtete, má číslo 129. Dobrým nápadem jistě bylo vydání sborníčků pověstí pro školní děti. Vydali jsme jich celkem šest druhů. Pak došlo na obsáhlejší publikace. Již v roce 1995 vyšla nákladem 2000 výtisků obsáhlá publikace CHRASTAVA: KAPITOLY Z DĚJIN MĚSTA A OKOLÍ (V roce 2003 vyšlo další vydání, rozšířené o události posledních let a doplněné pohotově nejnovějšími fotografiemi.) Vydali jsme i životopis malíře Josefa Führicha, publikaci Varhany Liberecka (česky a německy). Dobrou myšlenkou bylo jistě i vydání sborníku" Chrastavský kalendář 2000", kterým jsme oslavili významný letopočet. V posledních letech pak bylo vydáno několik brožur o dějinách okolních obcí. Patří k nim Bílý Kostel nad Nisou, Andělská Hora, Vítkov a Nová Ves. Významným činem bylo zřízení městského muzea a jeho zpřístupnění pro veřejnost v červnu roku 1996 u příležitosti 1. ročníku" Chrastavských slavností", které se staly nově založenou tradicí svátků hudby, divadla a sportu. Muzeum mohlo být otevřeno jen díky sběratelskému nadšení členů SPHMCH. K naší pestré činnosti patří i pořádání výletů a autobusových zájezdů a také řada dějepisných přednášek. V posledních letech řídí činnost SPHMCH Mgr. Jaroslava Špaková. Prostory muzea jsou bohužel velmi omezené, a tak jsme využili i podzemních prostor suterénu se starobylou klenbou a zřídili jsme tam expozici určenou hlavně dětem. Má název" Výlet do historie Chrastavy" a v osmnácti výjevech s figurami v životní velikosti přibližuje dětem minulost jejich rodného města Již po několik let udržujeme přátelské styky s podobným spolkem v Jablonném v Podještědí. Společnost nemá velký počet členů. Ten kolísá mezi patnácti až dvaceti. Někteří odcházejí, jiní se do naší historické společnosti přihlásí. Celkový počet zůstává víceméně stabilní. Společnost přátel historie města Chrastavy se může za patnáct let své existence vykázat dobrými výsledky. Z poslední doby to je uspořádání dvou zdařilých autobusových zájezdů do Berlína.

Vzpomínka na těžké doby

Nedávno mi přinesl můj známý ukázat jakousi knihu a při listování z ní vypadl kousek pěkně vylisované žluté látky. Na ní byla černě vytištěna šesticípá Davidova hvězda s nápisem JUDE. My starší dobře víme, o co jde. Během druhé světové války byl každý občan židovského původu tzv. Protektorátu Čechy a Morava nucen si takovouto žlutou hvězdu přišít na kabát a bez ní nesměl vycházet na ulici. Bylo to jakési potupné znamení hanby. Na Žida takto označeného si mohl každý beztrestně dovolit a urážet ho. V tramvaji si nesměl sednout, leckdo po něm plival a vyléval si na něm vztek za vlastní neúspěch. Už dávno před tím, než byli židovští spoluobčané povoláni do transportu, ze kterého pro většinu z nich nebylo návratu, chodili mezi ostatními potupně označeni jako černé ovce. Jenže ta hvězda vložená do knížky nebyla z toho kousku žluté látky nikdy vystřižena. Někdo si ji nepřišil a nikdy jí nepoužil... A tady se dostává ke slovu naše fantazie. Co se asi tehdy stalo? Komu byla tato Davidova hvězda určena??? To se již nikdy nedozvíme. Je velmi pravděpodobné, že ten, kdo ji měl nosit a nenosil, spáchal sebevraždu v předtuše toho, co ho v blízké budoucnosti čeká. Ten vylisovaný čtvereček žluté látky (10 x 10 cm) ležel v té knize přes šedesát let a je tedy němým svědkem dávné tragédie. 1 to patří k letošní vzpomínce na 60. výročí konce druhé světové války.

Z černé kroniky dávné minulosti

Dnešní noviny, ale i televizní zpravodajství poutají čtenáře a posluchače zveřejňováním nejrůznějších tragických událostí. Je to zvláštní, že lidské tragédie, krev a násilí lákají nejen dnešní lidi, ale pečlivě je zaznamenávali i kronikáři minulých staletí. Uvádíme několik příběhů tohoto druhu Z kroniky Gregora KNESCHEHO:

  • V roce 1651 byl na náměstí zřízen pranýř, kde byly veřejnému posměchu vystaveny osoby, které se dopustily mravnostních přestupků. O 28 let později byl dřevěný pranýř nahrazen novým. Slavnostního odhalení se zúčastnil nejen chrastavský starosta a všichni radní, ale byli přizváni i starostové okolních vesnic. Soudce spálil před očima přítomných starý pranýř, dotkl se pravou rukou nového pranýře a varoval všechny občany, aby se tohoto místa vyvarovali a chovali se řádně. Pak se na radnici konala hostina pro osmdesát lidí.
  • V roce 1680 byla Chrastava podruhé postižena epidemií moru. V polích za městem byly zřízeny karanténní domky, v nichž se zdržovali cizí lidé, kteří nebyli kvůli šíření nákazy vpuštěni do města. Také několik místních osob, které se vracely domů z ciziny, tu bylo zadrženo a nesměly se stýkat s příbuznými. Po několika dnech byly nalezeny.
  • 8. června 1683 (o svatodušních svátcích) se nad Vítkovem spustila průtrž mračen, která způsobila mnoho škod. Vítkovský potok se rozvodnil, proud vody strhl několik dřevěných domů, zatopil louky a pole. 41 letá Rozina Würflová utonula v zatopeném sklepě vlastního domu. O rok později celé okolí trpělo naopak velkým suchem, byl nedostatek vody, tráva nerostla, takže se leckde dobytek krmil listím a kůrou.
  • V roce 1703 jel s károu místní chudák jménem Hillebrandt do lesa na dříví. Mezi stromy našel tělo mrtvého muže. Vedle těla ležela zkrvavená sekera a bylo vidět, že jej vrah udeřil do hlavy. Na krku zela řezná rána. V trávě ležel propouštěcí list z armády na jméno Johannes Lang. Pocházel ze Slezska. Městský úřad začal pátrat po příbuzných nebožtíka. Za několik dní přijela manželka, mrtvého poznala a dosvědčila jeho totožnost. Dostala úřední potvrzení o smrti svého manžela. Vrah nebyl nikdy vypátrán. Byl to zřejmě také voják, který v jedné místní hospodě žádalo nocleh a prodal lacino kradený vojenský plášť. Brzy ráno zmizel...
  • V roce 1778 zaplavily grabštejnské panství tisíce pruských vojáků. Všude, kam přišli, vymáhali násilím jídlo, pití a krmení pro koně. V Chrastavě jejich požadavky nesplnili dostatečně rychle, a tak byli tehdejší starosta a kaplan Schindler odvezeni do Drážďan. Tím si pruští důstojníci vynutili urychlené vydání potravy a krmiva. Když po čase pruské vojsko odtáhlo, z křovin a vysokého obilí prý vyšly stovky dezertérů.
  • Kronikáři zapsali několik zajímavých událostí Z roku 1835. Toho roku byla spatřena na nočním nebi mimořádně jasná kometa. - V Bílém Kostele byla toho roku postavena" u zlodějské lávky" přádelna ovčí vlny. - V Horní Chrastavě bylo ve studni na dvoře Josefa Engela nalezeno mrtvé malé děcko. Dívka (svobodná matka) se k činu přiznala a byla odvedena četníky do Mladé Boleslavi, kde byl tehdy krajský soud. Ten nad ní vynesl trest smrti.
  • 2. září 1862 jeden čeledín z Horní Chrastavy vezl do Liberce na trh desítky hliněných hrnců, uložených do slámy, aby se cestou nerozbily. Na zpáteční cestě, poblíž Bedřichovky, se sláma na voze vzňala od nedopalku, protože čeledín a jeho kolega za jízdy kouřili. Polekaní koně se dali do běhu. Čeledín se pokoušel hořící slámu uhasit, ale začal na něm hořet oděv. Vyskočil z jedoucího vozu, upadl a zranil se na hlavě. Koně pádili až do Chrastavy. Několik mužů je zadrželo u hotelu "Koruna". Zraněného čeledína našli v příkopě v bezvědomí. Přinesli jej do města, ale on téhož dne zemřel.

Konec války – začátek mírového života

Při letošních oslavách 60. výročí ukončení 2. světové války bychom si měli připomenout, jak to tehdy v roce 1945 u nás v Chrastavě bylo.

Vojenské jednotky Rudé armády (Rusové) přijely dne 9. května odpoledne asi v 15:30 hod. Velitelem byl major Ivan Vasiljevič BĚLINSKIJ. Byli osvobozeni vězni mnoha národností, kteří pracovali ve zbrojním závodě Spreewerke. Ve městě vznikl tzv. revoluční výbor. Běžný každodenní život řídila tzv. správní komise. Jejími členy byli: Jaroslav ŠEDA, Blahovec, Šorm, Lejsek, Chuchler, Hekele, Švorc a Mastík. 19. května se vrátili Z Buchenwaldu němečtí antifašisté Max JAHN a Franz PRADE. 1. června zahájily výrobu Kovoprůmyslové závody (pozdější Totex, pak Elitex). Národním správcem byl Boh. Procházka. 14. července začala výroba v Česaně (Melchior) v Horní Chrastavě. Národním správcem byl Jaroslav Líbal. K 1. září měla Chrastava 3 589 obyvatel, z toho 2 270 německé národnosti. 1. září zahájil lékařskou praxi MUDr. Bernard Fischer, vězněný v koncentračním táboře. 28. listopadu zahájil činnost Sbor dobrovolných hasičů. 1. prosince byla otevřena místní lidová knihovna v tzv. staré škole (pod kostelem). Jejím zakladatelem a dlouholetým vedoucím byl učitel František Kracík.

Datum vložení: 31. 8. 2005 12:24
Datum poslední aktualizace: 19. 9. 2022 12:29

O městě

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26
3
27
2
28
3
29
2
1
2
2
1
3
1
4
2
5
2
6
2
7
2
8
4
9
2
10
2
11
3
12
2
13
2
14
2
15
4
16
2
17
2
18
3
19
2
20
2
21
3
22
4
23
2
24
2
25
3
26
2
27
2
28
3
29
4
30
2
31
2