Bulletin č. 131 – říjen 2005

JIZERKA – dříve a dnes

Vystoupíme-li jen malý kousek nad Chrastavu, na Vysokou, jsme udiveni, jak široký horizont se nám odtud otvírá. Na jedné straně se táhne silueta Ještědského hřebene, která pak dále na obzoru přechází do Lužických hor (Hvozd, Luž), na druhé straně směrem na sever vidíme výrazný obrys Oldřichovského Špičáku a úplně vzadu část vrcholu nejvyšší hory Jizerských hor – Smrku (1124 m) s novou moderní rozhlednou. Jizerské hory – to nejsou jen skály a lesy, ale i kus historie a zajímavé osudy tamních lidí, kteří neměli snadný život. Několik set pomníčků připomíná místa tragických událostí: smrt dřevorubců i hajných v boji s pytláky, ale i sebevražd z nejrůznějších příčin. A jména na pomníčcích jsou sice většinou německá, avšak v poválečném období samozřejmě také česká. Jizerské hory – to je i známý lyžařský závod "Jizerská padesátka ", sobotní a nedělní výlety celých rodin i výpravy zkušených sportovců. Klenotem té krajiny, která sahá až ke státní hranici s Polskem, je obec JIZERKA. Má skutečně horský ráz, dřevěná stavení tu jsou od sebe dost daleko vzdálená. Když vyšla v roce 1970 publikace RNDr. Miloslava Nevrlého KNIHA O JIZERSKÝCH HORÁCH, vzbudila mezi tehdejší severočeskou veřejností nevšední zájem. Ten byl tak velký, že kniha vyšla o několik let později znovu, rozšířená o dalších několik kapitol. Následovaly i pozoruhodné fotografické publikace: Jizerské ticho a Moje Jizerky.
Co víme z historie?
V oněch místech, kde ční k obloze čedičový vrch Bukovec, bývala kdysi nejasná hranice dvou panství: frýdlantského (Bibrštejnové, Redernové, Gallasové a později Clam-Gallasové), z druhé strany sem z českého vnitrozemí zasahovalo panství Smiřických. V archivech se zachovaly soudní listiny o sporech mezi těmito šlechtickými majiteli. A bylo o co se soudit. Rozsáhlé lesy plné zvěře, naleziště polodrahokamů, kam přicházeli hledači až z daleké Itálie. Nejstarší záznamy sahají až do doby kolem roku 1530. Jaké bývalo povolání tamějších obyvatel? Byli to dřevorubci, lovci, rybáři, čihaři, bylinářky a hajní, později také skláři. Po roce 1620 prý se zde zdržovali také českobratrští uprchlíci, kteří pak později přešli do dnešního Polska. Do řeky Jizerky se tu vlévá Safírový potok, v němž Italové, ale i někteří místní horalé hledali rubíny, modré safíry, spinely, topasy, především však ilmenit, který tu dostal název izerín. Dokonce zachytili při rýžování i nepatrná zrníčka zlata. Obec Jizerka má i dlouholetou sklářskou tradici. Podnikatel Riedel v roce 1828 vybudoval známou sklárnu nejen v Kristiánově, ale také přímo na Jizerce. Ta budova dodnes stojí, i když se z komína již nekouří a sklo se tu netaví. Dominantou vesnice je tzv. Panský dům s věžičkou na střeše, se zvonem, který nejenže oznamoval poledne, ale v době zimních chumelenic ohlašoval zbloudilým, že jsou nablízku lidská sídla a tedy záchrana. Čihaři lovili ptáky do sítí. Stanovené množství jich museli odevzdávat po panské kuchyně na frýdlantský zámek, část prodávali i s dřevěnou klíckou, kterou sami vyrobili. V roce 1815 navštívil horskou osadu hrabě Vilém. Na jeho počest se osada krátce jmenovala Vilémova výšina (WilhelmshOhe). Byl zde postaven kamenný pomník ve tvaru pyramidy, který tu stojí dodnes. Nynější hostinec "Pyramida" bývala původně brusírna skla. Za dlouhých zimních měsíců, kdy bylo celé okolí pokryto hlubokou vrstvou sněhu, bylo možné se pohybovat po krajině pouze s pomocí sněžnic. Byl jsem na Jizerce několikrát, ovšem před mnoha lety. V sobotu 10. září letošního roku jsem se tam vydal znovu. Autem přes Smědavu, kolem vodní nádrže Souš do Polubného a odtud oklikou na Jizerku. Měl jsem štěstí, protože byl opravdu nádherný den babího léta. Mnohé se tu změnilo, naštěstí k lepšímu. Panský dům je dnes hotel s velmi příjemným prostředím. A ceny tu nejsou tak vysoké, jak bych býval čekal. Nedaleká "Pyramida" se přestavuje a modernizuje. V bývalé sklárně je útulná restaurace, "Stará pila" slouží dnes jako škola v přírodě. Známý Hnojový dům podivína G. Ginzla je sice v provozu, ale majitel žije v současné době dlouhodobě u své sestry v Německu. Všechno je udržováno ve velmi dobrém stavu. Byli jsme náhodnými svědky cyklistického závodu s několika sty účastníků, který tu právě probíhal. Navštívili jsme místní horské muzeum, zřízené v bývalé školní budově. Manželé Vítovi, kteří tu měli celý víkend službu, hovořili o vystavených exponátech skutečně zasvěceně. Je tam původní pracovní nářadí bývalých obyvatel, klece a sítě čihařů, skutečné, kdysi často používané sněžnice, velké saně, na nichž se sváželo dříví Z hor do údolí, zařízení sklářské dílny, ale také fauna a flóra Jizerských hor. Je tu vystavena i puška, Z níž byl zastřelen nejslavnější jizerskohorský pytlák Stammel, staré fotografie a spousta dalších zajímavostí. Na otázku, jak je možné, že jsme nikde neviděli sloupy elektrického vedení, ačkoliv se v hotelu, v muzeu i jinde svítí elektřinou, jsem dostal následující odpověď Před několika lety byla osada Jizerka prohlášena za venkovskou přírodní památkovou rezervaci a podle stanovených pravidel musely být dřevěné i železné sloupy vedení odstraněny a dráty jsou uloženy v kabelech pod zemí, aby nebyl narušen vzhled obce. V restauraci Jizera jsme byli svědky dvou dětských výprav s českou a polskou státní vlajkou. A tak tu kolem zněly tři jazyky: čeština, němčina a polština. Nedávno byl nedaleko odtud otevřen hraniční přechod pro polské pěší turisty a cyklisty. Na Jizerce je opravdu krásně a bude tu ještě lépe, až budou mít stromy pestré podzimní listí. Pokud nevíte, kam se v říjnu v sobotu či v neděli vypravit, dáváme vám tip: na Jizerku!!!

Eichstätt – známý i neznámý

V roce 1990, tedy před patnácti lety, věděl v Chrastavě jen málokdo o existenci bavorského města EICHSTÄTI'. Dnes snad již každý ví, že Chrastava uzavřela s tímto historickým univerzitním německým městem partnerskou smlouvu o spolupráci a výměně. Snad leckoho napadne, proč se právě bavorský Eichstätt stal naším partnerem. Vysvětlení není příliš obtížné. Když byli němečtí občané v letech 1945-46 Z naší republiky vystěhováni (odsunuti), mnohá německá města se stala jakýmisi patrony těchto přistěhovalců. O německé občany z Liberce se postaralo město Augsburg, většina bývalých německých občanů Chrastavy se usadila v okrese Eichstätt. Později se mnozí přestěhovali do jiných částí Německa (nebo dokonce do jiných zemí), avšak ten patronát zůstal i nadále (německy Patenschaft). Velká část chrastavských Němců se stala členy tzv. Kratzauer Gilde. Je to spolek, který se i nadále zajímá o dění v Chrastavě. Pořádá každoročně své sjezdy a mnozí členové přijíždějí neoficiálně podívat se po letech do míst, kde prožili své dětství či mládí. Dnes je většině Z nich kolem osmdesáti let. Když vznikla v únoru 1990 naše SPOLEČNOST PŘÁTEL HISTORIE MĚSTA CHRASTA VY, navázala několik měsíců po svém založení styky s Kratzauer Gilde. Ta spolupráce trvá dodnes... Několikrát se vypravili členové SPHMCH do bavorského města Marktoberdorf a Kaujbeuren, kde měli možnost nahlédnout do obsáhlého chrastavského archivu se stovkami knih, fotografií a dalších zajímavých svědectví o dávné i nedávné historii našeho města. Našimi partnery při jednání byl p. Arno Miessler, Rudolf Engel, Rudolf Schwertner, p. Sämischová a další. Byli to právě oni, kteří mají zásluhu na tom, aby se město Eichstätt stalo partnerským městem Chrastavy. Oficiálně byla podepsána smlouva 28. září 2002, avšak již několik let předtím docházelo ke vzájemným setkáním chrastavských a eichstättských občanů. Na začátku těchto styků byl starosta Ludwig Kärtner a Mgr. Petr Medřický. Do našeho města přijel několikrát z Bavorska celý autobus se sportovci, hudebníky, žáky základních škol a dalšími zájemci o vzájemné bližší poznání. Několikrát byl na oplátku v Eichstättu náš autobus s úředníky městského úřadu a členy městského zastupitelstva. Několikrát byl u nás v Chrastavě současný starosta Eichstättu p. Arnulf Neumayer, značnou oblibu si získal mnohaletý vedoucí kulturní pracovník lngo Schön. Již několikrát byla skupina chrastavských dětí celý týden v Eichstättu, naše město naopak hostilo děti Z Bavorska (byly ubytovány v rodinách). Je obtížné porovnávat obě města – Chrastavu a Eichstätt. Eichstätt má asi o deset tisíc obyvatel víc, je zde sídlo biskupa a moderní univerzita. Nejbližším velkým městem je Ingolstadt. Městem protéká nevelká řeka Altmühl, nad ní se tyčí mohutný hrad Willibaldburg a okolí města je po celém Německu známé nálezy pravěkých zkamenělin hlavonožců. V parku poblíž jednoho z kostelů najdeme Führichův pomník. Vypadá velmi podobně tomu, který stojí u nás v Chrastavě v parku za kostelem, s tím rozdílem, že je busta menší. Němečtí občané ani po přestěhování do míst vzdálených daleko od Chrastavy na svého slavného rodáka nikdy nezapomněli. Forem spolupráce mezi partnerskými městy je bezpočet. Snad se v budoucnu podaří škálu přátelských styků mezi občany Chrastavy a Eichstättu ještě rozšířit. Je tu však jedna nepříjemná překážka, a to jazyková bariéra. Bez znalosti jazyka se těžko diskutuje i s těmi nejbližšími přáteli. Pro ty, kteří se učí německy ve škole či v nějakém kurzu, by to mohla být pobídka, aby se učili velmi intenzívně, neboť budou mít možnost si své znalosti prakticky vyzkoušet v rozhovoru s obyvateli našeho partnerského města. Za několik dní, a to ve dnech od 10. do 12. října, navštíví Chrastavu opět delegace Z Eichstättu. Přijede i tamější pan starosta (primátor) a další představitelé. Třeba i vy budete mít možnost si s někým z nich popovídat, přímý rozhovor je určitě lepší a prospěšnější než pouhé oficiální projevy z tribuny.

Kniha starých pohlednic Chrastavska a Hrádecka

Uplynul měsíc od vydání dlouho očekávané publikace, kterou v těchto dnech již mnozí čtenáři mají doma ve své knihovně a tu a tam si v ní listují. Při rozdělování celého nákladu připadlo na Chrastavu 400 výtisků. Asi padesát z nich je již prodáno. Vedle uvedeného počtu exemplářů jsou ještě další. Ty však byly zaplaceny z prostředků mezinárodního fondu PHARE a nesmějí se prodávat. Jsou uloženy v kanceláři starosty a jsou určeny jako dar významným osobnostem, které naše město navštíví, případně vítězům různých soutěží apod. Zájem o tuto nejnovější publikaci je skutečně značný. Ti, kteří si ji koupili, si dobře uvědomuJí, že podobná kniha se netiskne každý rok. Jak se předpokládalo, určitý počet výtisků si rádi koupí bývalí němečtí obyvatelé, kteří žijí daleko od rodného města či vesnice. Jim ty staré fotografie připomínají živě jejich dětství a jsou s nimi spojeny osobní zážitky z dávných dob. A co Vy? Již jste si koupili tu velkou silnou knihu v zelené obálce s motýlem na přední straně? Pokud ne, dlouho neváhejte. Blíží se Vánoce a kniha starých pohlednic by mohla být velmi vhodným dárkem pro někoho z vašich blízkých. Prodává se v nově vybaveném infocentru na náměstí!!!
PhDr. F. Vydra, spoluautor publikace

Z kroniky Gregora Knescheho – události z historie města

1595 – Po osmidenním vytrvalém dešti se rozvodnila říčka JEŘICE. Proud vody odplavil z pily v Oldřichově a v Mníšku velké množství klád. V Chrastavě bylo podemleto 14 domů v místě zvaném Hradčany (na pravém břehu), byly strženy lávky, byl zničen pivovar, sladovna a několik stodol.
1599 – Naše město postihl mor, během dvou dnů zemřelo 160 osob.
1623-51 – Několik set lidí z Chrastavy a okolních vesnic odešlo kvůli své nekatolické náboženské víře za hranice, a to do Žitavy, Bogatynie (Reichenau) a Jasné Hory (Lichtenberg).
1627 – David, svobodný pán von Tschirnhausen (tehdejší majitel grabštejnského panství), který podporoval chrastavský střelecký spolek, uspořádal poprvé soutěž ve střelbě z "dlouhých pušek" (předtím se střílelo z kuší).
1634 – V tomto roce bylo na grabštejnském panství 60 000 švédských vojáků. Místní lidé před jejich řáděním prchali do okolních lesů.
V roce 1642 vypálili Švédové naši (tehdy ještě dřevěnou) radnici.
1645 – Na hradě Grabštejně měl svůj hlavní stan švédský generál Königsmark, který dal rozkaz k vyplenění Chrastavy.
1651 – Na náměstí našeho města byl zřízen pranýř, tzv. "sloup hanby". Grabštejnský hejtman dal za městem zřídit novou šibenici.
1680 – Na panství vypuklo selské povstání (téhož roku bylo i na mnoha jiných místech v Čechách), avšak Chrastava ani Hrádek se na stranu povstalců nepřidali. Téhož roku byla Chrastava postižena již podruhé epidemií moru. V polích za městem byly zřízeny karanténní domky, v nichž museli pobývat cizí lidé, kteří kvůli šíření nákazy nebyli vpuštěni do města.
1690 – V Chrastavě i v okolí bylo toho roku zaznamenáno slabé zemětřesení.
1693 – Při hrozné bouři udeřil blesk do kostelní věže, spadl dolů zvon, byl zabit syn církevního písaře a dvě dívky následkem silného hromu ohluchly.
1731 – Chrastavský farář Kopsch nechal na Špičáku za městem postavit tři kříže, protože prý se tam propadly – podle pověsti" O třech zakletých pannách" – do pekla tři bezbožné dívky, které šly v neděli místo na mši do kostela do lesa na dříví. Církev této pověsti využila jako odstrašujícího příkladu a doufala, že se návštěvnost v kostele zlepší.
1770 – Město Chrastava si nechalo v Praze vyrobit hasičskou stříkačku. Stála 280 florinů.
(V našem chrastavském Muzeu hasičské techniky je jako nejstarší exponát celodřevěná stříkačka Z roku 1778.)