Bulletin č. 132 – listopad 2005

Z kroniky Gregora Knescheho – pokračování

Revoluční rok 1848 byl v Chrastavě významným rokem stejně jako v jiných městech. 18. března byla na špičku radniční věže upevněna čtrnáct loktů dlouhá bílá vlajka, na níž bylo velkými písmeny napsáno (či vyšito?) slovo ÚSTA VA (německy Constitution). Občané se dozvěděli, že jim byla dobrotivým císařem Ferdinandem ve Vídni udělena svoboda. Na rozkaz starosty Schutkeho museli ve všech domech za okny večer zapálit svíčky. Kdo to neudělá, tomu prý měli ostatní házet do oken kameny. To bylo slávy! Městská rada se spolu s občany shromáždila na náměstí, vytvořil se dlouhý průvod, v čele šla kapela. Ozývaly se výkřiky "Vivat Constitution!", "Ať žije císař!" a "Ať žije svoboda!" Všude byl hrozný rámus, který ustal teprve po 23. hodině v noci. Hned příštího dne byla ustavena Národní garda, do níž se přihlásilo přes sto mužů. Velitelem této polovojenské jednotky byl místní podnikatel, továrník Karl Seidel. Každý den se konal výcvik. Než byly dodány objednané zbraně, cvičilo se s dřevěnými tyčemi. Osm bubeníků (tamborů) každý den svolávalo členy gardy na cvičiště. Pokusy o spolupráci gardy s městským střeleckým spolkem, který měl ve městě staletou tradici, ztroskotaly. Uniformy členů Národní gardy byly světle modré s červenými nárameníky, přes prsa měl každý člen bílou šerpu, na hlavě přilbu s kokardou. Na pušce byl připevněn bajonet, po boku měl každý šavli. Národní garda trvala do roku 1850, tedy necelé dva roky. Pak byla její činnost ukončena nejen v Chrastavě, ale po celé rakouské říši. Sen o svobodě se rozplynul. Zbraně musely být odevzdány. Členové drželi stráž u šatlavy (městského vězení) a občas zakročovali při nepokojích mezi občany. V městské šatlavě byl v té době uvězněn pověstný loupežník Metzner. O Velikonočním pondělí 1849 při velkém požáru šatlava vyhořela. Tento požár měl velmi ničivé důsledky. Vypukl ve čtyři hodiny ráno a na dvou stranách náměstí při něm vyhořelo celkem 25 domů. 40 rodin zůstalo tehdy bez přístřeší. Způsobená škoda se odhaduje na 60 000 florinů.

Z poválečné historie kulturní činnosti v Chrastavě

V prvních letech po skončení druhé světové války se projevovala mezi místními obyvateli živelná radost a úleva po sedmi letech okupace. Potřeba bavit se ve volném čase byla tehdy velká. Bylo tu několik dechových kapel, často se pořádaly různé taneční zábavy a v plesové sezóně bývalo deset i více plesů. Ožila spolková činnost, a tak se organizátorem plesů stávaly jednotlivé spolky a organizace. Kulturní činnost ve městě řídila instituce zvaná Osvětová beseda. Vedl ji J. Lankmajer, později ředitel školy Jaroslav Bradáč. Významnou úlohu v tehdejší kulturní činnosti hrálo ochotnické divadlo. Jména Bareš, Morávková, Šulc, Trnka, Ryska, Pojsl, Krátký, později také Pelikánová-Pětiletá a Žák znal tehdy ve městě snad každý. Hrál se PODSKALÁK, JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ, ŠKOLA ŽEN a mnoho jiných, tehdy oblíbených her. Rovněž jména kapelníků p. Hlaváčka, Havlišty a Holého byla všeobecně známá. Ani jména mnohých členů tehdejších kapel nejsou dodnes zapomenuta: Šeda, Cerman, Zitko, Hoštálek, Zmátlík aj. V 50. a 60. letech si získala velkou oblibu hudební skupina KO-ŠTĚ-BA-VÍ, což byla zkratka čtyř vynikajících muzikantů: Komárek – Štěrba – Bartoň – Vimmer (bohužel tři z nich již zemřeli, čtvrtý – p. učitel Alex Štěrba – žije v Karlových Varech a je téměř slepý). Pro toto časové období bylo typické, že většina lidí se ráda ve volném čase sdružovala a že dosud neexistovala televize. Ta později způsobila, že mnoho lidí zpohodlnělo a nerado vycházelo z domu za zábavou, protože jim televizní obrazovka (i když zpočátku pouze černobílá) přinášela poučení i zábavu přímo do bytu. Ve svém důsledku to přinášelo stále větší pasivitu. Proč zpívat a učit se hrát na hudební nástroj, když je mnohem snazší a pohodlnější pustit si stále dokonalejší gramodesky, později magnetofon a především televizi. V padesátých letech byl založen tak zvaný SPOJENÝ ZÁVODNÍ KLUB (SZK). Byla to nesporně dobrá myšlenka. Průmyslových závodů bylo ve městě dost a každý z nich finančně přispíval na konání nejrůznějších kulturních akcí. Po mnoho let byla jakýmsi kulturním centrem budova SZK v Nádražní ulici, což býval původně hotel "Praha" (do roku 1945 hotel"Mainz"). Tam byly kanceláře SZK, klubovny a velký sál v prvním poschodí. V přízemí byla jídelna pro zaměstnance n. p. Totex, později Elitex. V oné době naše město naštěstí netrpělo nedostatkem vhodných prostorů pro konání zábav, divadelních představení či veřejných oslav nebo přednášek Velmi často byl využíván velký sál v hotelu" Koruna" v Liberecké ulici (tato část budovy byla zbourána v 80. letech minulého století – zbytku budovy se po určitou dobu říkalo "Padesátník"). Konaly se tam plesy, divadla i oslavy. Taneční zábavy se konávaly např. v sále restaurace "Střelnice" (byla zbourána). V hotelu Praha a v několika závodních jídelnách. (Textilana v Horní Chrastavě, Elitex, částečně i Bytex) se pořádaly každým rokem plesy. K různým akcím (přednášky, oslavy, soutěže pro veřejnost) se využívalo sálu městského kina, které mělo tehdy 520 sedadel. Osm let vykonával funkci vedoucího SZK p. Jiří NOVÁK (1956–1964). Říká:" Tehdy byli do Chrastavy zváni i přední umělci z Prahy. Byl tu např. Karel Valdauf a zpěvák Rudolf Cortés. Velmi oblíbené byly tehdy tzv. estrády s pestrým programem (hudba, recitace, balet, vyprávění, kouzla). Konaly se dětské besídky, loutková představení a dětské karnevaly. V prostorách SZK měly pravidelné zkoušky hudební soubory. Konaly se tu přednášky Vědecko – technické společnosti, odborářské schůze, oslavy Dne učitelů, oblíbené byly zdravotnické přednášky. Vystupovali tu při koncertech pozvaní umělci, např. japonská houslistka Šizuko Išikawa, Sukovo kvarteto aj. " Jiřího Nováka vystřídal ve funkci Ivo BEČKA (jen krátce), dále zde působila Eliška CÉSAROVÁ. Celých dvacet let (1969-89) zastávala funkci vedoucí SZK p. Evženie KOMÁRKOVÁ. Na léta svého působení dodnes vzpomíná: "SZK měl tehdy 12 členů, z toho devět průmyslových závodů, dvě školy a městský úřad (MěNV). V roce 1977 byla zjištěna v budově v Nádražní ulici statická závada. Kancelář byla proto přemístěna do "Kováku" a pak do "domečku" naproti Poště. Původní budova po mnoho let chátrala a nesměly se tam konat žádné akce. (Teprve nedávno byla budova opravena a slouží jako obytný dům.). Při SZK pracovala dechová kapela, big-beatová skupina, působil zde dramatický kroužek a baletní soubor (téměř 60 dětí). Po mnoho let fungovala při SZK hudební škola (klavír, housle, kytara, akordeon, dechové nástroje). V roce 1968 zde vystoupil orchestr DFXŠ a předvedl Smetanovu "Mou vlast "a Dvořákovy "Slovanské tance". Každým rokem se v sále SZK konaly taneční kurzy, které bývaly velmi oblíbené. " Po paní Komárkové převzal vedení SZK p. Zdeněk KRATINA a po jeho tragické smrti pokračovala v této činnosti paní Zita VÁCLAVÍKOVÁ. Sídlem tzv. M-klubu se stal na mnoho let objekt na sídlišti Střelecký vrch. V současné době je kancelář, přednáškový a taneční sál i prostory pro hudební školu v Turpišově ulici v budově bývalé spořitelny. Krátkou dobu zastával funkci v řízení kulturní činnosti p. Zdeněk ŠIMEK, po něm tři roky paní Zuzana ŠAFAŘÍKOVÁ a od roku 2002 je vedoucí tzv. Společenského klubu opět paní Zita VÁCLAVÍKOVÁ.

Kniha starých pohlednic jde na odbyt

Od začátku září se v městském infocentru prodává publikace, o které jsme již v předchozích číslech BULLETINU psali. Taková kniha se nevydává každý rok, a to mnozí naši občané správně pochopili. Blíží se Vánoce a většina z nás si láme hlavu, jakým vhodným dárkem potěší své příbuzné a známé. Správně se rozhodli ti, kteří dají pod stromeček právě tuto novou knihu. Za měsíc září a říjen bylo prodáno již více než 100 exemplářů knihy HRÁDECKO - CHRASTAVSKO NA STARÝCH POHLEDNICÍCH Publikace stojí 390,-- Kč. Popřemýšlejte i Vy o tom, zda byste ji nemohli někomu věnovat k Vánocům...

Zajímavosti z dějin Frýdlantska v datech

• kolem r. 1000 Území frýdlantského výběžku bylo osídleno slovanským kmenem Milčanů.
• 1014 První písemná zmínka o dřevěné věži zvané INDICA, která bývala důležitým orientačním bodem uprostřed hraničních hvozdů (stávala na místě dnešního hradu a zámku).
• 1144 Zmínky o oblasti nazývané ZAHWOZD (Záhvozdí) či ZAGOST, kam patřilo Žitavsko, Frýdlantsko a nejbližší okolí.
• 1241 U polského města Legnica (asi 50 km severně od Frýdlantu) byl zadržen nápor Tatarů, takže celé severní Čechy byly ušetřeny jejich ničivého vpádu.
• 1278 Frýdlantský hrad, který dříve patřil českému rodu Ronovců, koupil Rulko z Biberštejna. Biberštejnové zde sídlili 283 let.
• 1300 Město Frýdlant získalo hrdelní právo, má svůj soud, kata a šibenici.
• 1304 Český král Václav II. povolil opevnění města hradbami se dvěma branami.
• 1381 Frýdlantské panství postihla epidemie moru, v okolí zcela zaniklo několik vesnic, kde všichni obyvatelé zemřeli.
• 1424 Jan z Biberštejna zakázal na celém panství používání slovanské řeči.
• 1427–1433 Městem procházejí husité při svých "spanilých jízdách " do Německa. Vedl je Prokop Holý.
• 1502 Na panství byla zavedena tzv. turecká daň, která byla použita k vyzbrojení vojska proti Turkům.
• 1530 Zachovaly se písemné zmínky o rýžování zlata a hledání safírů na Jizerce.
• 1558 Končí vláda Biberštejnů, novým majitelem panství se stali Redernové. Vládli zde až do roku 1622 (Bedřich – Melchior – Kryštof).
• 1572 Ve městě vypukl rozsáhlý požár, který zničil většinu domů.
• 1576 Melchior z Redernů zvítězil v bitvě s Turky.
• 1580 V této době vrcholí těžba cínu v dolech v okolí Nového Města pod Smrkem.
• 1593 Melchior z Redernů zvítězil nad Turky u Velkého Varadína.
• 1600 Cestou z Uher domů na Frýdlantsko zemřel v Havlíčkově Brodě vojevůdce Melchior z Redernů.
• 1622 Frýdlantské panství se stalo majetkem Albrechta z Valdštejna.
• 1630 Valdštejn navštívil potřetí (a naposled) Frýdlant.
• 1639 Celé panství obsazuje švédské vojsko.
• 1679–1686 Selské povstání, v jehož čele stál kovář Ondřej Stelzig.
• 1779 Městem projíždí císař Josef II.
• 1810 Libverda se stává lázeňským místem.
• 1813 Panstvím prochází Napoleónova armáda, po ní také ruští kozáci.
• 1866 Pruské vojsko prochází Frýdlantskem v roce 1866. Téhož roku se na Jizerce staví Riedlova sklářská huť.