Menu
Město Chrastava
MěstoChrastava

Bulletin č. 138 – květen 2006

Bulletin č. 138 – květen 2006

Poštovní známka s chrastavskou radnicí

Na poslední schůzce SPHMCH bylo rozhodnuto, že bychom mohli dát v Praze natisknout poštovní známky v hodnotě 7,50,--Kč s tzv. přítiskem. Na tomto přítisku by měl být chrastavský motiv. Návrhů bylo několik:
a) portrét nejslavnějšího rodáka, malíře Josefa Führicha,
b) věž pseudogotického kostela sv. Vavřince,
c) budova chrastavské radnice (po úpravách).
Při hlasování se většina členů vyjádřila pro návrh c). Již za několik málo dní po schůzce jel do Prahy p. Miroslav Khaml a tentýž den přivezl deset aršíků s požadovanými přítisky s obrázkem radnice. V poštovní tiskárně je vyrobili doslova na počkání.
Od té doby je již polovina aršíku prodána. Jeden aršík s devíti známkami stojí 165,-Kč. I když jsou tyto známky s chrastavskou radnicí určeny přednostně členům SPHMCH, může si je v infocentru zakoupit kdokoliv. V případě, že se brzy prodají, není velký problém zajistit dotisk.
Máte-li zájem si tyto známky koupit, zastavte se v městském infocentru (p. dr. Vydra, p. Šulc).

Velikonoční zájezd do Horní Lužice byl úspěšný

Jak se čtenáři CHL mohli v minulých číslech dočíst, o Velikonoční neděli pořádala naše historická společnost autobusový zájezd do Budyšína a na lužickosrbský venkov. S obsazením autobusu (45 míst) nebyl tentokrát žádný problém, neboť většinu sedadel obsadili studenti gymnázia v Mimoni. A tak jelo z Chrastavy pouze 13 účastníku, někteří z nich již poněkolikáté. Studenty jsme "sbírali" cestou, a to v Jablonném, v Mimoni, v Zákupech, v České Lípě a v Novém Boru.
Po nádherném počasí na Bílou sobotu bylo o Velikonoční neděli nebe pokryté mraky a obávali jsme se deště. Kupodivu se občas ukázalo i sluníčko a mezi mraky se objevila modř jarní oblohy. Prohlídka Budyšína se líbila, tam se účastníci zájezdu setkali s první skupinou velikonočních jezdců. Většina studentů viděla tento zvyk poprvé v životě. V prostorách Srbského domu mohli zblízka sledovat zdobení kraslic roztaveným barevným voskem, tzv. bosírování. Všude na ulicích visely plakáty, že se v obnoveném, zmodernizovaném Německo-srbském divadle hraje Tylova hra "Strakonický dudák". (Před dvěma lety měla velký úspěch "Maryša" bratří Mrštíků, vysílaná v přímém přenosu z tohoto budyšínského divadla.) Odpoledne jsme jeli po dálnici směrem na západ a navštívili jsme pět lužickosrbských vesnic: Chróséicy, Njebjelčicy, Róžant, Ralbicy a Smochéicy. Postáli jsme u čerstvého hrobu nejslavnějšího lužickosrbského spisovatele Jurije Brězana (dožil se 90 let, pohřeb se konal 17. března t. r.), viděli jsme školu, která byla přes protesty veřejnosti zavřena pro nedostatek žáků. Podle přesného časového rozpisu, kdy a kam procesí velikonočních jezdců směřují, jsme jezdili od vesnice k vesnici a viděli jsme celkem asi 950 jezdců na vyzdobených koních (celkově jich toho dne jelo 1750). Tolik koní nejrůznějších barev a plemen se hned tak nevidí. Všude, kudy jsme projížděli, bylo možno vidět pěkně upravené domky a udržované zahrady. V tom by nám mohl být lužickosrbský venkov příkladem. Jako každým rokem i letos lemovaly cesty tisíce přihlížejících zvědavců, na loukách byla provizorní parkoviště. Kromě našeho autobusu tam byly ještě čtyři další Z České republiky. Posledním bodem programu byl tzv. Památník tisíciletí. V roce 2000 bylo na křižovatce cest – asi pět kilometrů severně od Budyšína slavnostně odhaleno sousoší dvou slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Je prý to nejseverněji položený pomník těchto slovanských patronů Evropy. Autorem kovových soch je polský sochař Marian Bagiński. Každý z účastníků velikonočního autobusového zájezdu do Lužice dostal dva týdny předem různé materiály, které měly přiblížit historii i současnost Lužických Srbů. Také v autobuse kolovaly v průhledných deskách umístěné informační listy s texty a fotografiemi s touto tématikou. Celý zájezd je možno pokládat za zdařilý. Se studenty jel i zástupce ředitele s manželkou (Mgr. L Flégl) a mladý učitel počítačové techniky Mgr. Jaroslav Rež, který má již po mnoho let o lužickosrbskou problematiku zájem.
F. Vydra

Z kroniky Gregora Knescheho-pokračování

Původně byl chrastavský hřbitov umístěný kolem kostela a obehnaný zdí. Později byl přemístěn do míst, kde se nachází dosud. V roce 1886 byla dokončena úprava nového hřbitova a zřízena cesta, která vede z Frýdlantské ulice až ke vchodu na hřbitov.
Téhož roku prý byla narovnána šikmá radniční věžička, plechová větrná korouhev byla natřena a kopule pozlacena (!) Zápis Z roku 1886 vypadá jako dnešní "černá kronika":

  • na novém hřbitově se zastřelil z nešťastné lásky dvacetiletý syn pekaře Thiela,
  • v dubnu napadlo nečekaně půl metru sněhu,
  • 3. srpna postihla město a okolí povodeň a průtrž mračen zničila úrodu,
  • 4. září téhož roku byla v noci ukradena z místního kostela sv. Vavřince zlatá monstrance a kalich.

V roce 1889 byla dokončena nová silnice z Chrastavy do Vítkova.
Roku 1890 bylo ve zdejší škole 840 dětí. V roce 1891 bylo postaveno přes Jeřici několik kovových lávek a můstků.
1914-18: Po čtyřech letech skončila 1. světová válka, které se zúčastnily stovky místních mužů.
Rok 1918 znamenal velké změny. Rakousko-Uhersko se rozpadlo a vznikla samostatná Československá republika. Němečtí občané, dříve příslušníci vládnoucího národa, se rázem stali pouhou, i když velmi početnou národnostní menšinou ve státě, kde byli majoritním národem Slované – Češi a Slováci.
Německý starosta Neumann rezignoval na svou funkci. Československá armáda obsadila na několik týdnů Chrastavu/Kratzau. Přicházejí sem legionáři, kteří se zúčastnili bojů na frontách. Při prvních poválečných volbách byl do funkce chrastavského starosty zvolen sociální demokrat Wenzel Friedrich. Naše město bylo sice městem československým, ale žilo tu tehdy více než 95 procent německých obyvatel. Sociální demokraté měli i většinu v městském zastupitelstvu.

Emil Herzig – všeuměl z Bílého Kostela

Vzpomínáme na bývalé německé obyvatele Chrastavy a okolních vesnic většinou v souvislosti s hrůzami druhé světové války. Po celá staletí však tito lidé pilně pracovali a zvelebovali krajinu. Stavěli své domy, budovali cesty, silnice a mosty, pracovali na polích a nedá se jim upřít, že dbali na pořádek.
Bílý Kostel nad Nisou býval především zemědělskou vesnicí, i když tu bylo i několik menších továren (papírny fy Soyka a dvě textilní továrny fy Jäger). Mezi zdejšími řemeslníky byl jeden, který měl – jak říkáme – zlaté ruce. Jmenoval se Emil Herzig a měl v obci (v domě č. 181) zámečnickou dílnu. O práci neměl nikdy nouzi. Dovedl opravit nejen nejrůznější zemědělské stroje, ale také jízdní kola a motocykly. Na půdě nad dílnou měl velký sklad náhradních součástek, které si většinou vyrobil sám. Měl několik učňů, kteří na jeho praktické rady nedali dopustit. Tolikrát se jim později v praxi hodily. Vzpomínali také na vzornou čistotu v dílně, kterou majitel vyžadoval.
Měl velký smysl pro pořádek. V dílně měl pan Herzig dva soustruhy a jednu vrtačku na železo.
Emil Herzig byl vášnivým motocyklistou a dovedl opravit stroje nejrůznějších značek. Při srážce s protijedoucím automobilem místního lékaře dr. Posnera přišel o nohu, ale tím jeho práce v dílně neskončila. Dokonce po této tragédii ani na motocyklové závody nezanevřel. V roce 1945 byla rodina vystěhována do Německa. Zemřel ve věku 75 let.

Drobné zprávy

A) V posledních letech vycházejí historické monografie o jednotlivých městech a obcích na Liberecku. Připomeňme si publikaci o dějinách Českého Dubu, svým rozsahem a grafickou úpravou nedostižnou knihu o Liberci, publikaci o Frýdlantsku, naši knihu Chrastava – kapitoly z dějin města a okolí a brožury o historii okolních obcí (Andělská Hora, Vítkov, Nová Ves, Bílý Kostel nad Nisou). Před dvěma roky byla vydána publikace o dějinách Mníšku a Fojtky. V současné době se chystá další kniha s historickou tématikou, a to o Oldřichově v Hájích. Autorem je bývalý ředitel školy v Mníšku a pozdější školní inspektor Ladislav Ulrych.
B) Chystaný autobusový zájezd do Spreewaldu, jehož pořadatelem je Společnost přátel historie města Chrastavy, je již obsazen (45 míst). Trasa zájezdu bude následující: Chrastava (odjezd v 5:30 hodin z náměstí) – Žitava – Budyšín (pouze průjezd) – Wojerecy (Hoyerswerda) Zabrod/Sabrodt (sbírka velikonočních kraslic p. Dorothey Čejkové) – Bluno (dřevěný kostelík) – Drjowk/Drebkau (muzeum lužickosrbského lidového umění dr. L. Balka) – Chotěbuz/Cottbus – Raduš (staroslovanské hradiště) Lubnjow/Lübbenau (dvouhodinová projížďka na člunech po řece Sprévě) – na zpáteční cestě prohlídka jedinečného parku pod ochranou Unesca v Bad Muskau/Mužakow – odtud přes Zhořelec zpět do Chrastavy. Předpokládaný návrat v 19:00 hodin. Cena: 270,-Kč + 10 euro (lodičky, vstupné).
C) Středověká dřevěná tvrz WOTHANBURG v Horním Vítkově bude i letos, v roce 2006, místem, kde se budou předvádět různé historické akce pro širokou veřejnost. Iniciátorem celého projektu je p. Ladislav Tomič z Liberce.
Co se chystá na Wothanburgu pro letošní sezónu?
a) 22. 4. – 23. 4. Gladius - antický den
b) 17. 6. – 18. 6. Slovanský slunovrat
c) 22. 7. – 23. 7. Wothanburg VIII. – vrchol sezóny
Bývalí němečtí obyvatelé Chrastavy, sdružení ve spolku Kratzauer Gilde, budou mít ve dnech 27. a 28. května v Žitavě v hotelu "Dreiländereck" svůj každoroční sraz. V neděli mnozí z nich navštíví v chrastavském kostele sv. Vavřince dopolední mši. Jejich věk se rok od roku zvyšuje, a tak se očekává, že se letošního srazu zúčastní pouze několik desítek lidí.

Několik zrnek ze starých kronik

Ve starých kronikářských záznamech se často setkáváme s názvem GAU ZAGOST čili župa ZÁHVOZDÍ. V l0.–12. století se tak nazývala hraniční oblast v okolí Žitavy, pokrytá v té době rozsáhlými pralesy se spoustou divoké zvěře. Střediskem oblasti byla Žitava (Zittau, Sytaw), toto území obýval slovanský kmen Milčanů. Řeka Nisa a její přítoky byly velmi bohaté na ryby.
Velmi starý původ má Hrádek (Grottau). Chotyně, Chrastava, Svárov a další sídla byla založena později. Německé osady vznikaly v průběhu 13. a 14. století. Stavěly se podél cest nebo potoků, bývaly velmi dlouhé (viz Václavice, Vítkov, Nová Ves) a odborníci nazývají tento typ osad Strassendorf, tedy "vesnice podél silnice".
U Žitavy je na polském území vesnice Porajów, její německý název zní Poritsch. Nelze pochybovat o tom, že to je název slovanský, a to Poříčí. Do oblasti Záhvozdí patřilo i městečko Ostritz, poblíž kterého je známý klášter Mariental. Založila jej česká královna Kunhuta v roce 1234. Zamysleme se nad tímto letopočtem. Je to náhoda, že byl jako rok založení zvolen letopočet, který se skládá ze čtyř po sobě jdoucích čísel? Ve středověku totiž lidé věřili v magickou sílu čísel a nevybírali rok pro zahájení stavby významných objektů náhodně. Vypráví se, že i moudrý panovník, král a císař Karel IV. (vítěz celostátní ankety "Největší Čech") byl v tomto směru pověrčivý. Když se rozhodl, že postaví v Praze přes Vltavu kamenný most, poradil se předem s astrologem. Učený muž s dlouhým plnovousem dlouho přemýšlel a pak napsal před císařovýma očima na kousek papíru docela banální řadu čísel. Byla to vzestupná a sestupná řada lichých čísel: 1 – 3 – 5 – 7 – 9 – 7 – 5 – 3 – 1. Ještě nic nechápete? Byl to naprosto přesně určený návod, kdy se stavbou Karlova mostu začít. Mělo to být roku 1357 v 9. měsíci (září), a to 7. dne brzy ráno 5 hodin a 31 minut. I když nikdo z nás nemohl být tehdy na staveništi přítomen, můžeme vzít – jak se říká – jed na to, že zedníci položili základní kámen přesně toho roku, měsíce, dne i hodiny. Tak mocná byla síla magie čísel.
F. Vydra

Pevnost

Mnoho sporů se vedlo a stále ještě vede o to, kde vlastně stávala v Chrastavě opevněná tvrz (Burgwall). V literatuře se objevuje název "Zámecký vrch". Kde se nacházel? Údajně na kamenném ostrohu nad dnešní Frýdlantskou ulicí, tam, kde z ní odbočuje doprava Hřbitovní ulice. Zhruba ve stejné výšce je vyvýšenina, na níž stojí kostel. V době husitských válek byl kostel opevněn pro případ obrany. Prý až do roku 1860 byly v okolí kostela zřetelně patrné zbytky valů a terén byl velmi nerovný. Dosud není přesně zjištěno, kde se pevnost (tvrz, hrad) nacházela. Byla zcela určitě dřevěná, zřejmě při požáru lehla popelem, a to nesmírně ztěžuje určení místa, kde stávala.

Kniha, která by vás mohla zajímat

(Rozhovor pí Mgr. Jaroslavy Špakové s vedoucím městského muzea p. dr. F. Vydrou)
JŠ: Pane doktore, dozvěděla jsem se, že prý jste loni sestavil česko-lužickosrbský slovník. Můžete mi říci něco bližšího?
FV: Jak asi víte, zajímám se o nejmenší slovanský národ již od svých šestnácti let, kdy jsem se s Lužickými Srby poprvé setkal, a to během studia na libereckém gymnáziu. Naučil jsem se dobře jejich jazyku a bylo mi velmi líto, že u nás v České republice nebyl dosud vydán žádný slovník této slovanské řeči. My tady v severních Čechách máme do Lužice velmi blízko. Všichni Lužičtí Srbové hovoří samozřejmě dobře německy, ale mně by se zdálo velmi podivné, kdyby se Slovan se Slovanem měl domlouvat prostřednictvím němčiny...A tak jsem ten slovník sestavil sám a vydal jsem jej vlastním nákladem.
JŠ: Kolik slov obsahuje?
FV: V česko – lužické části je asi 2100 různých výrazů, v lužicko-české jich je asi o 300 víc, aby si zájemce mohl přeložit třeba články z novin nebo jiné texty.
JŠ: Chystáte ještě další publikaci o této problematice?
FV: Ano, právě je v tisku knížka s názvem Lužice – má láska. Má formát A5, docela pěknou barevnou obálku, šedesát stran textu a 20 stran černobílých ilustrací. Měla by být v prodeji již koncem května. Je to moje "labutí píseň ". Shromáždil jsem v ní spoustu zajímavých údajů o historii, jazyce, folklóru i současném dění v Lužici. A ta současnost není příliš radostná...
JŠ: A co Vaše cesty do Lužice ? I o nich tam píšete?
FV: Byl jsem za ta léta v Lužici více než stokrát, mám tam mnoho přátel. Ty nejrůznější údaje o Lužických Srbech jsou prokládány mými zážitky z cest. A byla to někdy velmi zajímavá setkání...
JŠ: V našich českých novinách a časopisech se – pokud vím o nejmenším slovanském národě, který už tisíc let žije obklopen "německým mořem", příliš často nepíše. To Vás jistě mrzí...
FV: Ano, ta lhostejnost a nezájem naší veřejnosti mě opravdu velmi rmoutí. Honba za senzacemi je dnes bohužel pro většinu novinářů na prvním místě, seriózní záležitosti, které nás nutí k vážnému zamyšlení, nejsou žádoucí...
JŠ: Kde by si mohli zájemci vaši novou publikaci koupit a kolik bude kniha stát?
FV: Kniha o Lužici bude v prodeji v městském infocentru. Bude stát šedesát korun. Kdo si myslí, že na tom zbohatnu, velice se mýlí. Tisk stojí mnoho tisíc korun a vložené peníze asi všechny zpátky nikdy nedostanu. Ale – věřte mi – já to kvůli zisku opravdu nedělám...

Datum vložení: 31. 5. 2006 11:15
Datum poslední aktualizace: 19. 9. 2022 11:22

O městě

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26
3
27
2
28
3
29
2
1
2
2
1
3
1
4
2
5
2
6
2
7
2
8
4
9
2
10
2
11
3
12
2
13
2
14
2
15
4
16
2
17
2
18
3
19
2
20
2
21
3
22
4
23
2
24
2
25
3
26
2
27
2
28
3
29
4
30
2
31
2