Mětský úřad Chrastava
náměstí 1. máje 1
463 31 Chrastava
MěstoChrastava
Bulletin č. 149 – květen 2007
SPHMCH pořádala 8. dubna 2007 o Velikonoční neděli vlakový zájezd do Budyšína. Cílem byla prohlídka města a průvod velikonočních jezdců na koních. Tohoto zájezdu se zúčastnilo 13 lidí, z nichž někteří byli i mimochrastavští. Vlakem v 8: 13 hodin z Chrastavy odjeli účastníci přes Žitavu do Budyšína. Krátce po příjezdu do hornolužické metropole vyjel na svou trasu do farní obce Radwor průvod asi sedmdesáti jezdců. Projížděli centrem Budyšína přes most Míru a dále na sever. Na budyšínském hradě zvaném Ortenburg se nachází Srbské muzeum, kde mohli návštěvníci zhlédnout výstavu velikonočních kraslic a sledovat zdobení vajíček přímo před očima. V prostorách muzea je vystaveno také množství lužickosrbských lidových krojů. Zajímavý, u nás neznámý velikonoční zvyk je tzv. walkanje, tj. koulení vajíček ve svahu pod kostelem s názvem Hrodźiško. Po prohlídce Srbského muzea jsme navštívili přes 500 let starou městskou vodárnu (kamennou věž), která je dnes zpřístupněna veřejnosti jako technická památka. Z Mostu míru je nádherný pohled na celé údolí řeky Sprévy a na panoráma středověkých věží. Naší poslední zastávkou byla návštěva Srbského domu, v němž je kulturní a informační středisko. Zájemci si tu mohou obstarat množství informací o Lužických Srbech, především o jejich folklóru. Také tady viděli účastníci lidové umělkyně při zdobení kraslic. V nejvyšším patře budovy je rozhlasové studio, z něhož se denně vysílají programy na VKV. Z Budyšína jsme odjeli vlakem v 15:40 hodin. Program byl zajímavý, počasí nám přálo, a tak není divu, že se výlet vydařil a že se všem líbil. Příští rok můžete s námi jet třeba i Vy.
Připravili: J. Špaková, V. Dlouhý
Vzájemná spolupráce a přátelské styky mezi naší SP HMCH a podobným spolkem v Jablonném trvá již několik let. Členové z Jablonného již několikrát navštívili Chrastavu a také naši členové si při svých návštěvách prohlédli zajímavosti Jablonného v Podještědí. V pondělí 16. dubna se zástupci naší SPHMCH vydali autem do Jablonného a zúčastnili se jedné z pravidelných schůzek tamního spolku. Tentokrát byla cílem společné procházky Česká Ves, což je součást Jablonného v Podještědí. Účastníci došli pěšky k vesnickému kostelíku, který tvoří přirozenou hranici mezi Jablonným a Českou Vsí. Celou skupinu provázela p. Černá, která pracuje jako kastelánka na zámku Lemberk. Seznámila nás s historií obce i kostela. Z horní části vesnice byl krásný pohled na Jablonné, v pozadí se zvedají vrcholy Lužických hor a úplně vzadu České středohoří. Po úmrtí bývalého předsedy spolku, p. Václava Flégla, vede nyní historickou společnost v Jablonném p. Jaroslav Oplt, učitel – důchodce. V rámci naší spolupráce jsme předali všem přítomným propagační materiály z Chrastavy. Bylo vidět, že mají z naší návštěvy radost. V létě je chceme na oplátku pozvat k nám, do Chrastavy, kde bude pro ně připraven zajímavý program.
Zpracovali: J. Špaková, V. Dlouhý
Již dvakrát jsme informovali v našem Bulletinu o českobratrské komunitě v městečku Ochranov/Herrnhut, které leží na poloviční cestě mezi Žitavou a městem Löbau. Ve 30. letech 18. století se tu usadili náboženští exulanti ze severní Moravy (Fulnek–Suchdol–Kunvald), kterým majitel tamního panství, hrabě L. M Zinzendorf, umožnil, aby si na jeho pozemcích postavili svá obydlí a žili tam podle svých náboženských zásad. Zinzendorf byl představitelem tzv. pietismu. On i celá jeho rodina vyznávala nekatolické náboženství. Zinzendorf se postupně stal horlivým kazatelem (v němčině, ale i v angličtině a ve francouzštině) a byl velmi aktivní v navazování styků s evropskými státy, které měly v mimoevropských oblastech své kolonie. Několikrát se vypravil na dánský královský dvůr se žádostí, aby mohli českobratrští misionáři provádět evangelizaci mezi pohanskými Eskymáky v Grónsku. Pobýval několikrát i v Pobaltí (Estonsko), kde mělo českobratrské učení velký úspěch. Vydal se dokonce několikrát do USA, kde pomáhal založit mezi evropskými přistěhovalci ve státě Georgia českobratrské misie. Zinzendorf byl mimořádně vytrvalý a obětavý člověk Při tehdejším pomalém a nepohodlném způsobu dopravy se zdá neuvěřitelné, co všechno stihl. V práci mu obětavě pomáhala i jeho manželka Erdmuth. Kromě Herrnhutu pomáhal Zinzendorf vybudovat ještě několik českobratrských komunit v různých částech Německa. Později mu v jeho obětavé činnosti pomáhal i syn Renatus. Několik let po smrti své manželky zemřel L.M Zinzendorf v Ochranově ve věku 60 let. Prožil mimořádný život, byl upřímně zbožným člověkem, rozdal téměř všechno své bohatství. Napsal stovky kázání a složil desítky nábožných písní. Po několik let byl dokonce osobním přítelem pruského krále Bedřicha Viléma. V roce 2000 byl vydán podrobný životopis tohoto altruistického šlechtice, autorem je Angličan John R. Weinlick.
PhDr. František Vydra
V sobotu 21. dubna jsem se vydal na Jablonecko a poprvé jsem na vlastní oči vidděl budovu, o které jsem část četl. Velký dřevěný dům, tzv. Kittelovsko, byl ještě nedávno v naprosto nevyhovujícím, zchátralém stavu. Hovořil jsem s panem starostou Rudolfem Hübelem o tom, že se konečně podařilo získat dotace na přestavbu domu "jizerskohorského Fausta" Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela, o němž se vypráví neuvěřitelné historky. J. J. A. E. Kittel dal v obci Krásná (dříve Šumburk) postavit kostel sv. Josefa, a to s dovolením samotného císaře Josefa II, který jej při cestě severními Čechami navštívil. Vedle kostela stojí morový sloup a budova bývalé fary. Kittlův dům, v němž početná rodina bydlela, stojí asi sto metrů od kostela. Dům byl zcela stržen (dřevo bylo ztrouchnivělé). Je hotova zcela nová šindelová střecha, která je umístěna na nosných sloupech. Přízemí této roubené stavby je téměř hotové. Vedle domu jsou naskládány další připravené čerstvé trámy (asi 15 m x 50 cm x 30 cm). ,,Bude-li dostatek peněz, mohla by být přestavba Kittlova domu dokončená do tří let ", řekl starosta Hübbel Za osadou se vypíná panorama Černé Studnice, v dálce pak zasněžené vrcholy krkonošských hor. Letos v den 1. máje se v Krásné konala velká Josefská pouť. Součástí odpoledního programu bylo i promítnutí amatérského filmu" O Kittelovi ", který natočili amatéři z Desné. Osobnost doktora–léčitele je opravdu pozoruhodná. Ačkoliv neabsolvoval lékařskou fakultu, ale naučil se léčit od svého děda a otce pomocí bylinek a jiných lidových praktik, stal se známým i v Praze. Vyprávělo se, že prý má od ďábla černý plášť, který mu umožňuje létat ve vzduchu. Dostal prý také kouzelnou bylinu zvanou "všehoj", kterou léčil nemocné horaly. Až bude Kittlův dům opět v pořádku, určitě se stane cílem výletů tisíců lidí. Snad i my z Chrastavy tuto zajímavou kulturně historickou památku jednou navštívíme.
PhDr. František Vydra
Když otec ráno vstal zpíval ranní modlitbu, a to každý den jinou. Dříve než mí rodiče svou ranní píseň dokončili, i my děti jsme doprovázely poslední sloky svými hlasy. Každý věděl, co má dělat, a tak jsme žili klidně a každý si hleděl své práce. V létě bývala snídaně v 10:00 hodin. Skládala se z polévky, zeleniny a chleba a po ní jsme pokračovali v práci. V dlouhém tichu matka nebo otec někdy vyprávěli různé příhody a zážitky Z mladých let, které bývaly vždy poučné. Vedly se také náboženské rozhovory. Někdy přerušil otec mlčení se slovy: "Děti, zazpívejte něco, ať tu není takové ticho." Oběd býval v létě ve dvě hodiny. Bylo to mléko a chléb a pak šel zase každý po své práci. Po večeři jsme bývali asi ještě hodinu vzhůru, a když to počasí dovolovalo, šli jsme do zahrady nebo na zápraží před dům. V sousedství se zpívalo za doprovodu harfy, někdy se ozýval dokonce čtyřhlasý zpěv, a tak jsme rádi poslouchali. Asi v deset hodin jsme se před spaním modlili růženec, v zimě po klekání jsme se modlili růženec ještě před večeří. Koncem srpna již bývaly večery kratší a na vysedávání venku již bylo chladno. Matka rozsvítila lampu, rodiče něco dělali, já jsem hlasitě předčítal. Otec si nikdy nestěžoval, že je ospalý a že si chce jít lehnout, i když někdy třeba i dvě noci nespal, protože musel dokončit práci pro zákazníky. Matka mu domlouvala, když pracoval ještě po jedenácté v noci, aby tu práci nechal na ráno, ale to se opakovalo každý den. Já sám jsem obvykle pracoval do osmi hodin večer pak jsem až do půlnoci předčítal z knih. V neděli šla matka v osm hodin na mši a v půl desáté šel s námi otec do kostela. Já jsem od dětství chodil s otcem na kůr, kde otec foukal až do smrti na trumpetu a lesní roh. Já jsem na kůru zpíval. Kdyby býval otec uplatnil svůj talent pro hudbu a malování, byl by jistě dosáhl skvělé kariéry. Snad by uměním i zbohatl Vám se to, děti, bude asi zdát přehnané, ale já vám to všechno vypravuji proto, že jsem ho poznal lépe než sestry, které nebyly schopny to pochopit. (pokračování v příštím čísle)
PhDr. František Vydra
V měsíci lednu a únoru tohoto roku byla v prostorách vědecké knihovny v Liberci zajímavá výstava výtvarnice Lucie Seifertové, která upoutala značnou pozornost veřejnosti. Na 45 velkých plochách (asi 2 x 1,5 m) byly zobrazeny výjevy z českých dějin. Vtipné obrázky a komentáře tu byly vedle naprosto solidních údajů. Šlo o porovnání českých dějin s významnými dějinnými událostmi jinde v Evropě. Tato výstava se stala inspirací pro místní výstavu v prostorách galérie našeho městského muzea. Na deseti plochách (1 x 1 m) v měsíci červnu a také během dvou prázdninových měsíců tu budou vystaveny tisícileté dějiny našeho města. Tato výstava bude určena jednak žákům místní základní školy, jednak i návštěvníkům našeho města, kteří přijedou do Chrastavy z různých částí České republiky v době své dovolené. Zveme samozřejmě i Vás, čtenáře Chrastavských listů a našeho Bulletinu. Již v době letošního ročníku Chrastavských slavností bude tato výstava v galérii městského muzea přístupná.
PhDr. František Vydra
