Sběratel krabiček od zápalek Jiří Riedl

Jako malý kluk začal Jiří Riedl, který zanedlouho oslaví 80. narozeniny, sbírat nálepky od krabiček od sirek. „Bydlel jsem nad trafikou, tak se to nabízelo. Když skončila s výrobou zápalek továrna Solo Sušice (pozn. red.: Na konci roku 2008 byla po téměř 170 letech oficiálně ukončena výroba zápalek v Sušici. Výroba byla v roce 2009 přesunuta do Indie.), tak jsem se vrhnul na sbírání krabiček. Od roku 1945 do roku 1958 mám téměř všechny, pak už je sbírka trochu děravá. Celkem mám od tohoto legendárního výrobce 108 kazet, přičemž každá obsahuje 32 krabiček. Kusy z období před rokem 1945 bohužel nemám, jsou příliš drahé. 

Za nejvzácnější ve své sbírce považuji krabičky z první republiky. Stále jezdím na burzy, převážně do Německa, a jelikož nyní sbírám hlavně švédské krabičky, tak také hodně cestuji přímo do Švédska.“

Sbírka pana Riedla obsahuje i takový skvost, kterým jsou zápalky hořící pod vodou nebo noční zápalky - ty se používaly i se svíčkou při chůzi do postele. Sběratel s nadsázkou tvrdí, že je rád, že bydlí tak blízko hasičské zbrojnice, kdyby náhodou jednoho dne jeho sirkové království (nedejbože) vzplálo. 

Z historie

Historie výroby zápalek je fascinující a sahá až do 19. století. První zápalky byly vyvinuty v roce 1805 v Anglii, kde chemik John Walker objevil, že směs síry, chloridů a jiných chemikálií, když byla třena, dokázala zapálit oheň. Tento objev vedl k výrobě prvních "drážkových zápalek", které však nebyly příliš bezpečné.

V roce 1827 přišel anglický chemik Charles Sauria s konceptem zápalek, které bylo bezpečnější, a začal je vyrábět komerčně. V průběhu následujícího desetiletí se zápalky staly populárními a začaly se vyrábět v různých částech světa.

V roce 1855 byla vyvinuta "fosforová" zápalka, která používala bílý fosfor. Tato forma zápalek se stala velmi oblíbenou, avšak její použití vedlo k vážným zdravotním problémům u pracovníků ve výrobě, což vedlo k morálním a zdravotním otázkám.

Na počátku 20. století se objevily "bezpečné zápalky", které používaly červený fosfor, což mělo za následek lepší bezpečnostní standardy. Tyto zápalky mohly být zapáleny pouze na speciálních površích a staly se standardním výrobkem.

S rozvojem technologií a změnami ve spotřebitelských preferencích začaly zápalky pomalu ustupovat jiným metodám zapalování, jako jsou zapalovače a elektronické zapalovače. I přesto však zápalky zůstávají důležitým a praktickým předmětem v mnoha domácnostech a v různých průmyslech. 

Historie zápalek ilustruje vývoj a inovace v oblasti chemie a produkce, stejně jako změny v lidských preferencích a opatřeních pro ochranu zdraví.