Menu

Podatelna

​    482 363 811

Informace o akcích     

​​  485 143 161

Město Chrastava
MěstoChrastava

Stane se z části Chrastavy Polsko?

Stane se z části Chrastavy Polsko?

Za sebe říkám, NE, to nesmíme dopustit!

A věřím, že tak mohu tvrdit i do jednoho za všechny zastupitele našeho města (a řada z nich mě to již i písemně potvrdila). A věřím, že tak mohu tvrdit i za drtivou většinu občanů našeho města (ne-li za všechny). A pan hejtman mi již slíbil v telefonickém rozhovoru jednoznačnou podporu ze strany Libereckého kraje.

Dopis z Ministerstva vnitra

Již minimálně od roku 2008 deklarují české vlády, že je naše země povinna vrátit Polsku 368 hektarů. Dluh nám dle tvrzení českých vlád vznikl při narovnávání hranic v roce 1958 a v říjnu 1991 byl potvrzen česko-polskou smlouvou a jsme povinni ho uhradit. A tak se představitelé našeho vlastního státu snaží minimálně od roku 2008 najít obce, které by o jejich území obral. Všechny dosud napadené obce (v Libereckém kraji např. Heřmanice, Kunratice, Horní Řasnice, Bulovka) se urputně brání. Ve středu 2. prosince 2015 dopadlo kladivo z Ministerstva vnitra jako blesk z čistého nebe i na Chrastavu. Ministerstvo vnitra si vyhlédlo les o rozloze 52 ha v Horním Vítkově (mapa zdezdezde a zde). Dle textu dopisu je zřejmé, že pokud se nenajde dost zásadních překážek (jako je např. prameniště vodních toků, stavby či ložiska nerostného bohatství), osud lesa je zpečetěn a příslušný 52 hektarový kus Chrastavy již nebude součástí nejen Chrastavy, ale ani České republiky a stane se součástí Polska. Celé znění dopisu z ministerstva.

Celý katastr Chrastavy je součástí Čech minimálně tisíc let

Jak dokazují mapy (11. století12. století13 století13. století 2130314 století1400143015 století), celý katastr dnešní Chrastavy včetně napadeného lesa v Horním Vítkově je součástí českých zemí minimálně tisíc let. A to nejen v dobách Českého království, ale i v dobách, kdy celé Čechy spadaly pod Rakousko–Uhersko (detailně z roku 1764). Dosud pouze jednou jedinkrát byla Chrastava z  Českých zemí na dlouhých téměř sedm let (1938–1945) vytržena. Stalo se tak ostudnou Mnichovskou dohodou, kdy byly tzv. Sudety včetně Chrastavy vyrvány z Československa a staly se součástí Třetí říše. Jedna z největších stvůr v dějinách lidstva Adolf Hitler se kochala ziskem Chrastavy osobně již 6. října 1938 (video).

A nyní by část Chrastavy – byť „jen“ 52 hektarů – měla být  vyrvána z českých zemí podruhé? Proč? Pokud Česká republika Polsku něco dluží, tak ať to zaplatí a pokud to nejde kompenzovat finančně a musí zaplatit územím, tak ať to zaplatí územím, které bylo do roku 1958 součástí Polska, nikoli prastarým historickým územím Čech (říkal jsem si, než jsem objevil to, o čem píši v následujícím odstavci).

Jaká je ve skutečnosti pravda?

Bezprostředně po obdržení dopisu z  Ministerstva vnitra jsem začal na internetu hledat dostupné články. Jak článek z Reflexu z roku 2008, tak článek z Libereckého deníku z jara letošního roku mě zaujaly v tom smyslu, že kdovíjak to bylo v tom roce 1958 a v roce 1991. Při podpisu smlouvy v roce 1991 tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier snad něco slíbil, sám si přesně nepamatuje co …. To mě povzbudilo ke snaze najít patřičné smlouvy.

Ve „Smlouvě mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic“ z roku 1958, ratifikované v roce 1959 č. 23/1959 Sb. (originál sbírka zákonů) jsem neobjevil ani slovo o tom, že bychom Polsku jakékoli území dlužili ba naopak. V článku 1, odst. 1 (str. 9 v pdf) je uvedeno, že „hranice byly vytyčeny konečně“ (rozumím s konečnou platností, což dokládá i samotný název smlouvy) a schválení smlouvy bylo potvrzeno jako ústavní zákon č. 62/1958 Sb. (sic!) (originál sbírka zákonů).

Ve „Smlouvě mezi  Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci“ z roku 1991 č. 416/1992 Sb. (originál sbírka zákonů) existuje dokonce následující čl. 2, odst. 2 (str. 34 v pdf): „Smluvní strany potvrzují v mezinárodních dohodách zakotvené společné státní hranice a jejich neporušitelnost. Nemají vůči sobě žádné územní nároky a  takové nároky nebudou vznášet ani v budoucnosti.“

„Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích“ z roku  1995 č. 181/1996 Sb. (originál sbírka zákonů) realizujíc (jak má uvedeno v preambuli) zásady a cíle výše citované smlouvy z roku 1991 uvádí v článku 6 „Jiné změny průběhu státních hranic než změny uvedené v článku 4 (pohyblivé státní hranice probíhají hraničními vodními toky) mohou nastat jen tehdy, uzavřou-li o tom smluvní strany zvláštní smlouvu.“

Pokud mě zrak nemýlí, znamená výše citovaný čl. 2 odst. 2 „Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci“, jedno jediné. A sice, že nám představitelé vlastního státu bezostyšně již sedm let říkají nepravdu, když tvrdí, že musíme Polsku vrátit  368 hektarů půdy. To i ten Hitler to měl alespoň na základě smlouvy (byť  Mnichovské „o nás bez nás“, až později uznané jako neplatné). A byl to představitel zločinné cizí moci, ne vlastního demokratického státu. Pokud to tak je, jedná se dle mého názoru o zcela bezprecedentní skandál, kdy se představitelé státu snaží bez jakékoli právní opory zbavit části vlastní země.

V žádném případě totiž mezinárodní smlouvu mezi dvěma státy z roku 1991 podepsanou prezidenty a ratifikovanou v roce 1992 parlamenty, jejíž zásady a cíle realizuje mezinárodní smlouva z roku 1995, podepsaná ministry vnitra, schválená parlamenty a ratifikovaná prezidenty v roce 1996 (kde je navíc uvedeno, že jakékoli změny mohou nastat jen uzavřením zvláštní smlouvy), nemůže přebít nějaké ujednání ministrů zahraničních věcí z roku 1992, tzv. ujednání Dienstbier – Skubiszewski, na které se (jako na jediný zdroj práva) odvolává obdržený dopis z Ministerstva vnitra (navíc Ministerstvem vnitra toto ujednání nebylo zaslané a na internetu je nedostupné), nemluvě o tom, že (jak tvrdí Jiří Dienstbier dle článku v Reflexu), žádný přesun území mezi ministry dohodnut nebyl. A už vůbec takovéto ujednání nemůže přebít ústavní zákon. Navíc takovéto ujednání je samo o sobě cárem papíru,  není přece možné, aby si ministři zahraničí jen tak sami o své vůli  dohodli, např. někde na pivu, že jeden dá druhému třeba půlku státu.

Jaký je vztah státu k vlastním obcím?

Smutným dokladem  vztahu státu k vlastním obcím je i samotný průběh celého našeho případu. Žádné pozvání na jednání s vrcholným politikem, kde bychom se z očí do očí dozvěděli, co se děje a že nám chce vlastní stát odebrat kus vlasti a našeho města. Nic takového. Jen dopis ředitele odboru veřejné správy z Ministerstva vnitra (toho samého úředníka, který se „proslavil“ při počítání procent platných hlasů pro uchazeče o kandidaturu na prezidenta. „když je v jednom vzorku 5 % hlasů neplatných a ve druhém je taky 5 % hlasů neplatných, znamená to, že je celkem 10 % hlasů neplatných“, odkaz na dobový článek).

Co bude dál?

Celou záležitostí se bude pochopitelně zabývat na svém nejbližším zasedání, které se koná dne 14. prosince 2015, zastupitelstvo města. Na základě dosavadních ohlasů z řad zastupitelů nepochybuji, že návrh Ministerstva vnitra rezolutně odmítne. Plánuji, že usnesení zastupitelstva města zašleme nejen na Ministerstvo vnitra, ale i panu premiérovi, poslancům a senátorům z Libereckého kraje a panu hejtmanovi. Doufám, že tím celý absurdní nápad, jak z části Chrastavy udělat Polsko, skončí. Kdyby ne, byli bychom patrně nuceni, vzhledem k jednoznačném znění mezinárodních smluv, především pak již výše citovaného čl. 2, odst. 2 smlouvy z roky 1991 ratifikované v roce 1992 „Smluvní strany potvrzují v mezinárodních dohodách zakotvené společné státní hranice a jejich neporušitelnost. Nemají vůči sobě žádné územní nároky a  takové nároky nebudou vznášet ani v budoucnosti.“ podat trestní oznámení na jednající zástupce státu dle § 310 trestního zákoníku za rozvracení republiky (odst. 1 „Kdo v úmyslu rozvrátit… územní celistvost… České republiky“, odst. 3 „Příprava je trestná.“) a paralelně i žalobu k soudu. V souhrnu by se jednalo o porušení mezinárodních smluv č. 23/1959 Sb., č. 416/1992 Sb., č. 181/1996 Sb. a ústavního zákona č. 62/1958 Sb.

Video TV Chrastava:


V Chrastavě dne 03.12.2015
Ing. Michael Canov, starosta města Chrastava

Odkazy:
24. 11. 2015 (obdrženo 02.12.2015) Dopis z Ministerstva vnitra: č. j. MV-172498-1/VS-2015
Požadované území parcely č. 849/1, 1185 a 1186 (mapa zdezdezde a zde)

Sbírka zákonů (č. 62/1958 Sb.): Ústavní zákon o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou
Sbírka zákonů (č. 23/1959 Sb.): Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic (str. 9 až 10 v pdf)
Sbírka zákonů (č. 416/1992 Sb.): SMLOUVA mezi  Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci (str. 34 až 37 v pdf)
Sbírka zákonů (č. 181/1996 Sb.): Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích (str. 2 až 7 v pdf)

Mapy: 11 století12. století13 století13. století 21303140014 století14001430,
15 stoletídetailní 1764

Články:
12.06.2008 Reflex: Polsko chce českou půdu
15.03.2015 Liberecký deník: Dáme Polsku kus výběžku?

Média:
04.12.2015 Český rozhlas (od 10:06)
07.12.2015 iDNES Polsko má dostat kus Liberecka...
08.12.2015 Tv Nova Poláci chtějí kus českého území! Chrastava jde do boje!   
08.12.2015 Liberecký deník Stát stále počítá s tím, že část Frýdlantska připadne Polsku

Datum vložení: 3. 12. 2015 11:48
Datum poslední aktualizace: 23. 9. 2022 13:04

O městě