Menu
Město Chrastava
MěstoChrastava

Bulletin č. 150 – červen 2007

Bulletin č. 150 – červen 2007

Letopočet na radnici

Všimli jste si té změny? Před budovou radnice se objevila vysokozdvižná plošina a na ní zručný písmomalíř.

Měl vcelku snadný úkol: napsat do štítu radnice letopočet, kdy byla kamenná budova postavena.

A kdy to tedy bylo? Roku 1646.

A předtím? Domníváme se, že byla Chrastava povýšena na město v průběhu 14. století. Budova tehdejší radnice byla samozřejmě dřevěná jako všechny ostatní budovy ve městě s jedinou výjimkou, a tou byl kostel. Ten byl již od samého počátku (asi od roku 1350) postaven z kamene.

Požár několikrát budovu radnice, krytou šindelem, zničil. V plamenech shořely cenné listiny, které by nás dnes třeba velmi zajímaly.

Jen v průběhu třicetileté války radnice vyhořela dvakrát. V roce 1621 prý ji vypálili chorvatští vojáci (existuje však ještě jiná verze) a v roce 1642 Švédové. Teprve po tomto druhém zhoubném požáru městská rada rozhodla, že postaví radniční budovu novou, a to z kamene a jiného zdiva.

To se stalo v roce 1646 – dva roky před koncem třicetileté války.

PhDr. František Vydra

Z Führichovy rodinné kroniky (pokračování)

Otec našel ve svém srdci jiné nebe než bohatství, pozemskou slávu a ješitnou popularitu.

On se zřejmě ve své uzavřenosti cítil nanejvýš šťasten. Touha po míjejících statcích, tím spíše závist a nepřátelství mu byly neznámé pocity. Za celých těch sedm let, co strávil v cizině na vandru, se malováním ani hudbou nezabýval a nevzal do rukou žádný nástroj, čehož jsem často velmi litoval při pomyšlení, kolik přízně, lásky a ocenění by býval mohl získat.

Když už jsem byl skoro dospělý, zmínil jsem se před ním o těchto názorech, a to v době, kdy bych býval rád zlepšil postavení svých rodičů, kdyby to bývalo bylo v mých silách. On na to obvykle říkal: "Vy, děti, nedbejte příliš o tento svět a jeho ješitnost. Celá ta věc nestojí za to hledání a snažení. Já jsem se svým životním osudem spokojen. Bůh to tak rozhodl. Kdyby mi býval přisoudil los slávy, bylo by přece pro něj snadné mě prosadit a povýšit. Měly byste, děti, více myslet na boží záměry než na osudy svého otce. Měly byste se spokojit se stavem, v němž se nacházíte, jinak snadno podlehnete nespokojenosti a věčnému rouhání se bohu. Odežeňte tyto ničemné myšlenky a nedejte se svést na scestí. Pamatujte si, že bůh ví nejlépe, co nám prospěje. Ve vašich názorech je cítit výtka, jako bych zanedbáním vlastního štěstí také vás na něčem zkrátil, ale to je velký omyl. Mohli bychom být mnohem chudší a nešťastnější, než skutečně jsme, protože štěstí a neštěstí jsou velmi relativní věci. A tak vám radím: nereptejte nikdy proti bohu a buďte vždy spokojeni se svým údělem. Děkujte bohu, že vám dal zdravé tělo a údy a rozumnou duši. Chudoba a bohatství se musí snášet se stejnou silou, neboť bohatství a každý jiný skvělý úděl je těžší unést než chudobu a zdrženlivost. Uvědomte si, že jme dostali od boha víc, než si zasloužíme. A pak bude váš život veselý a šťastný. Mějte boha ve svém srdci. Bude záležet na vás, zda si vezmete má slova k srdci a zda se jimi budete řídit..."

Poslouchali jsme otcova slova v tichosti a styděli jsme se. Jeho poučování mělo velký vliv na naše jednání a chování. "Je krátkozraké si myslet, že my sami můžeme 'prohlédnout, co vede k našemu skutečnému štěstí. Tím není řečeno, že by člověk sám neměl usilovat o své zušlechtění v myšlení a jednání. Měli byste se neustále učit, rozšiřovat své znalosti, bystřit rozum – a především být pilní a přičinliví Tohle vám budu opakovat ještě mnohokrát, dokud budu žít... Měli byste pilně pracovat ne proto, že vám práce přináší zisk a užitek a vytváří různé výhody, ale protože je naší povinností z boží vůle. Zahálka je neřest, protože je zdrojem mnoha jiných neřestí. Když člověk nedělá nic špatného, to ještě není dobrý člověk. Čtěte pilně Nový zákon, výroky Šalamounovy, Knihu moudrosti. Tam se naučíte rozeznávat rozdíl mezi moudrým a bláznem. Když Svaté písmo hovoří o bláznu, nemá na mysli ty, kteří se nacházejí v nemocném stavu svého rozumu, ani ty, kteří musejí být dáni do ústavu buď pro své vyléčení nebo kvůli nebezpečí pro okolí – o takových bláznech tam není řeč. Hovoří se o těch, kteří se oddali neřestem, jako ten lakotný, bohatý statkář na hoře Carmel, o němž Písmo říká: ,,Blázni jsou všichni ti, kdo opovrhují výchovou, dobrým ponaučením a napomínáním. Blázni jsou ti, kdo se poddávají vášním a nechávají se jimi vést." (pokračování příště)

PhDr. František Vydra

Květnová schůzka Společnosti přátel historie města Chrastavy

V úterý 30. května 2007 se sešli členové SPHMCH ke své pravidelné schůzce. Začala – jako obvykle – v 18:00 hodin a účastníci se shromáždili venku před budovou městského muzea. Schůzka začala společnou procházkou po středu města. Pan Vladimír Dlouhý (iniciátor této poučné procházky s historickým podtextem) a někteří další členové vzpomínali na léta svého dětství a mládí, prožitá v okolí Liberecké a Revoluční ulice. Porovnávalo se, k jakým změnám došlo za uplynulá desetiletí, které budovy již nestojí, kde byly jaké obchody a jiné zajímavosti (benzínová pumpa, nástupiště na autobusy atd.). Samozřejmě, že se vzpomínalo i na osoby a události z oněch dob.

Vzpomínky, které již vybledly, dostávaly při diskusi opět jasný tvar. Po hodinové procházce pokračoval program schůzky SPHMCH uvnitř budovy muzea. Hodnotily se akce pořádané Společností v tomto roce, diskutovalo se o nových, chystaných akcích pouze pro členy i pro širší veřejnost. Hovořilo se také o přijetí nových členů.

Členové si měli možnost prohlédnout panely pro výstavu Historie Chrastavy v obrazech. Na deseti panelech bude tato výstava instalována již v době letošního ročníku Chrastavských slavností a bude pokračovat i v červenci a srpnu. Je to proto, aby se s tisíciletou historií našeho města mohli seznámit i návštěvníci, kteří budou městem projíždět v době své letní dovolené.

PhDr. František Vydra

Ohlédnutí za Valdštejnskými slavnostmi ve Frýdlantě

Kdo letos 19. nebo 20. května navštívil Frýdlant, ocitl se přímo v době 17. století, v době Albrechta z Valdštejna, který koupil zdejší panství jako konfiskovaný majetek v r. 1622. Vlastnil ho až do doby svého tragického skonu v roce 1634 v Chebu.

Byl nepochybně nejvýznamnější postavou tehdejších dějin a svým významem přesáhl nejen rámec regionu, ale i samotných Čech. Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna pocházel z nepříliš bohatých poměrů. Brzy přišel o oba rodiče a byl svěřen do výchovy poručníkům. Odešel na českobratrskou školu a potom na gymnázium. V r. 1604 se rozhodl pro vojenskou dráhu. Nastoupil jako praporčík do Uher, kde bojoval proti Turkům. Dal se do služeb budoucího císaře Ferdinanda II. Habsburského. Po bitvě na Bílé hoře přišel k velkému majetku díky konfiskacím. Byl jmenován hrabětem, později knížetem a jako kníže se také podruhé oženil. (Jeho první manželka Lukrecie Nekšová z Landeka za pět let po sňatku zemřela, aniž by dala Valdštejnovi potomka). S druhou ženou Isabelou Kateřinou z Harrachu měl dvě děti. Syn Karel zemřel krátce po narození, dcera Elisabeta se později stala ženou hraběte Kounice.

Dosáhl mnoha úspěchů na poli vojenském, mnoha hodností (vévoda frýdlantský, zaháňský, meklenburský a hlohovský, generalissimus), obdržel Řád zlatého rouna, stal se generálem nad baltským a oceánským loďstvem atd. Zažil i mnoho krutých okamžiků. Jedním z nich byla smrt jeho synka, následně odvolání z funkce generalissima. Císař se však bez jeho služeb neobešel a Albrecht je znovu povolán do čela císařské armády. Opět slavil úspěchy. Nárůst jeho obrovské moci budil závist a odpor u nepřátel, a tak byl zbaven velení, prohlášen za zrádce a 25. 2. 1634 v Chebu zavražděn. Paradoxem je, že Valdštejn trpěl nevyléčitelnou chorobou a jeho život by tak jako tak skončil během několika měsíců. Pohřben byl nejprve ve Valdicích, později ve Stříbře a nakonec v kryptě sv. Anny v Mnichově Hradišti. Ale vraťme se zpět k Valdštejnským slavnostem. Kulturní a doprovodný program byl opravdu bohatý a každý si jistě vybral. Na podiu před radnicí probíhaly šermířské souboje, krásné tanečnice předváděly dobové tance, nechyběli ani hudebníci a kejklíři. Po oba dny se náměstí a uličky zaplnily stánky s nejrůznějším zbožím. Radnici poctil svou účastí sám vévoda Albrecht z Valdštejna se svou družinou. Za městem proběhla po oba dny mezinárodní historická bitva z období třicetileté války a trvala skoro hodinu a čtvrt. Zúčastnilo se jí 26 vojenských skupin z Čech a Moravy a dvě skupiny rytířů z Německa.

Doprovodný program probíhal i v Městském muzeu, na Státním hradě a zámku Frýdlant a v prostorách základní školy v Purkyňově ulici. V kostele Nalezení sv. Kříže byla sloužena Valdštejnská mše. Nechyběl ani sobotní velkolepý ohňostroj.

Slavnosti zakončil v neděli sám vévoda Albrecht z Valdštejna. Poděkoval všem za vlídné přijetí a pohostinství a pozval na slavnosti v roce 2009.

Atmosféru umocnilo i krásné letní počasí. Vřelý dík všem, kteří se na slavnostech podíleli. Díky jejich snažení a jistě mnoha probdělým nocím byly Valdštejnské slavnosti opravdu nádherné.

Jaroslava Špaková

Amatérský film o doktoru Kittlovi

V minulém čísle jsme v Bulletinu uveřejnili článek o jizerskohorském Faustovi – Janu Josefu Antonínu Eleazaru Kittlovi. Podle posledních zpráv by měl být tzv. Kittelův dům, který je ve velmi zchátralém stavu, do tří let zrekonstruován. Ministerstvo kultury uvolnilo již více než devět miliónů z fondu na záchranu architektonických památek, přispěl i Liberecký kraj a z obecního rozpočtu obce Pěnčín, kam osada Krásná (dříve Šumburk) patří, se dává každým rokem milión korun.

Kittelovsko (Kittelův dům, kostel sv. Josefa, fara a morový sloup) bylo prohlášeno památkovou zónou, a proto je naděje, že se najde dostatek finančních prostředků na opravu celého historického areálu. Starosta Pěnčína, p. Richard Hubel, odhaduje, že by celá rekonstrukce mohla být ukončena do tří let.

Po dokončení by v objektu mělo být muzeum se zajímavými exponáty, lékárna, dva pokoje pro ubytování s původním zařízením, galérie, infocentrum s prodejem suvenýrů, vedle domu pak zahrádka s bylinami. Prodávaly by se také léčivé byliny na čaj a bylinné likéry.

28. dubna 2007 měl v kině Alfa v Desné premiéru amatérský film o životě věhlasného léčitele s názvem Eleazar Kittel. Ve filmu účinkovaly desítky herců – amatérů, při některých scénách to bylo až 170 osob. Hlavní postavu doktora Kittela zahrál Přemysl Hadrava. Protože herci nedostávali honorář, ba leccos platili ze svých peněz, celkové náklady na film nepřesáhly sto tisíc korun. Film se natáčel tři roky a je prý velmi zdařilý. 1. května se promítal na faře v Krásné, během měsíce května pak v dalších pěti kinech na Jablonecku.

PhDr. František Vydra

Zajímavá setkání v chrastavském muzeu

Jako každým rokem i letos navštívili chrastavské muzeum a infocentrum zajímaví hosté. Začátkem května nás navštívili manželé ze sousedního Polska, kteří se ptali na cestu do Kryštofova Údolí. Mysleli jsme, že jedou za rekreací a doporučili jsme jim několik tamních penziónů. Ukázalo se však, že je láká kamenný viadukt se čtrnácti oblouky jako jedinečné stavební dílo. Muž z té manželské dvojice byl inženýr – mostař. Slyšelo této stavbě, viděl několik fotografií, ale jeho touhou bylo vidět zblízka to gigantické dílo z kamene, kudy již více než sto let jezdí denně desítky vlaků.

Jednoho dne se nečekaně s objevil sportovně vyhlížející Angličan, vysoký a štíhlý, zřejmě již v důchodovém věku. Pocházel ze Skotska a je zdatný cyklista. Jako mnoho jiných turistů si vybral cyklotrasu od pramene Nisy (poblíž Nové Vsi na Jablonecku) až k jejímu ústí do Odry, případně až k baltskému pobřeží. 21. května k nám přišla rodina – matka, syn a vnuk – a hovořila mezi sebou mně neznámým jazykem. Jejich přání bylo – vyfotografovat v našem městě dům, který dříve němečtí obyvatelé nazývali STERN-VILLA. Zalovil jsem v paměti: Kajka – Villa je dnešní spořitelna, Klinger- Villa je objekt ve dvoře motorestu "Zámeček"...

A pak mi došlo. V budově, kde kdysi bydlel dr. Fischer a kde v současné době bydlí p. Věra Perlová a její mladší dcera s rodinou – tedy mezi Revoluční ulicí a Střeleckým vrchem – bydlí val židovský obchodník p. Stern (čti Štern). Byl mezi obyvateli velmi oblíben, ale nic mu to nepomohlo, protože byl Žid. Byl tedy jako statisíce jiných povolán do koncentračního tábora, odkud se již nikdy nevrátil. Dokonce i vnuk, student filozofie na univerzitě v Jeruzalémě, věděl, že dědeček zahynul v plynové komoře v polském městě Chelmno. Matka – nejstarší z té trojice – žije v Berlíně. Syn s vnukem bydlí v Izraeli a přiletěli do Berlína letadlem. Autem pak všichni tři jeli k našim hranicích, projeli hraničním přechodem Bad Schmilka proti proudu Labe do Děčína, kde odbočili k nám, na Liberecko.

A jakým že to mluvili mezi sebou jazykem? – Hebrejsky. Měl jsem na vybranou, zda mluvit anglicky nebo německy. Zvolil jsem angličtinu. Zavedl jsem je k vile, kterou hledali. Samozřejmě si dům na památku vyfotografovali.

Znali dobře jméno našeho prezidenta Masaryka, a to proto, že je u nich v Izraeli dodnes kibuc (=družstvo), který po něm pojmenovali čeští Židé.

PhDr. František Vydra

Chotyně – další přírůstek do regionální historie

(Rozhovor s chotyňskou starostkou p. Janou Mlejneckou)

R: Paní starostko, vy již po mnoho let zastáváte také funkci vedoucí tzv. Mikroregionu Hrádecko-­Chrastavsko.

JM: Jsem ráda, že za těch pár let máme na svém kontě vydání zajímavých publikací. Mám na mysli nejen mapy a cyklomapy, ale také knihy o minulosti tohoto kraje. Až donedávna se stávalo, že zde české rodiny žily celá desetiletí, ale o historii své obce nevěděly téměř nic a ani je to příliš nezajímalo. Generace, které se zde již narodily by přece měly o svém domově na severu Čech vědět co nejvíce.

R: Některé obce – vlastně většina z nich – patřící do Vašeho mikroregionu, již v nedávné minulosti knihy nebo alespoň brožury vydaly. Chystáte se také Vy vydat historii Chotyně?

JM: Znám je a většinu jsem i četla. Vím, že Chrastava byla jedna z prvních, následoval Bílý Kostel nad Nisou, Hrádek nad Nisou vydal pozoruhodnou publikaci M. Řeháčka a P. Poldy – „Hrádecko – kraj na Nise“. Listovala jsem i v brožurách o minulosti Andělské Hory, Nové Vsi a Vítkova, znám pěknou publikaci Dr. Nevrlého a S. Weisse o Kryštofově Údolí. Mile mě překvapilo, že v posledních letech vydaly poměrně rozsáhlé publikace také Mníšek a Oldřichov v Hájích.

R: Teď jste na řadě vy, v Chotyni... Připravujete nějakou novou publikaci?

JM: Ano, máme v podstatě hotový text. Požádali jsme p. PhDr. Vydru z chrastavského muzea. Původně to měla být brožura asi o 70 stranách, ale pak jsme rozhodli jinak. Taková věc se přece nevydává každý rok a v tom případě by se nemělo zbytečně šetřit. Prostě jsme se rozhodli, že vydáme publikaci na kvalitním papíře, s tvrdými deskami a spoustou ilustrací. Podařilo se nám sehnat kopii školní kroniky z 20. a 30. let. Jako měla Chrastava řídícího učitele Boh. Honsu, u nás v Chotyni působil ve stejné době vlastenecký učitel Josef Jireš. Nadšený Sokol, antifašista... Proto byl zatčen a skončil svůj život v Osvětimi. Připravený text obohatíme o nové poznatky právě z této školní kroniky. Sehnat ilustrace nebylo snadné, ale máme v obci několik obětavých nadšenců, a tak se nám dílo daří...

R: Kdy by měla Vaše kniha o historii Chotyně vyjít?

JM: Přesně Vám to neřeknu, Ale doufáme, že to bude v letních měsících... Teď si uvědomuji, že už zbývá pouze jediná obec mikroregionu, která v tomto směru poněkud zaostává, a to jsou Rynoltice. Snad i tam se brzy prolomí ledy.. .

R: Děkuji Vám za rozhovor.

Datum vložení: 29. 6. 2007 18:07
Datum poslední aktualizace: 16. 9. 2022 18:14

O městě

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26
3
27
2
28
3
29
2
1
2
2
1
3
1
4
2
5
2
6
2
7
2
8
4
9
2
10
2
11
3
12
2
13
2
14
2
15
4
16
2
17
2
18
3
19
2
20
2
21
3
22
4
23
2
24
2
25
3
26
2
27
2
28
3
29
4
30
2
31
2