Mětský úřad Chrastava
náměstí 1. máje 1
463 31 Chrastava
MěstoChrastava
Bulletin č. 153 – říjen 2007
Každým rokem rozšiřuje SPHMCH počet knih ve své knihovně, kterou může samozřejmě využívat i veřejnost. V současné době vychází velmi mnoho krásných knih a je tedy z čeho vybírat.
Velmi krásná a podrobná kniha, kterou uvítají všichni, kteří rádi cestují, se jmenuje Velká cestovní kniha: hrady – zámky – kláštery. Tato kniha poskytuje mnoho obrazového materiálu a velké množství informací o různých historických objektech.
Další kniha s názvem Tajemná místa Severních Čech autora Jana Kroči nás zavede za tajemnem od Sněžníku až po Ještěd. Najdeme tu Bezděz, Litoměřice, Modlivý důl, Křížovou horu u Jiřetína, Říp, Kryštofovo Údolí a mnoho dalších míst, která jsou na této trase popsána. Nechybí ani zde bohatý fotografický materiál.
O našem nejbližším okolí zde máme dvě nové publikace. Jedna se nazývá 100 nejzajímavějších míst Severních Čech, druhá má prostý název Lužické hory. Také v nich najdeme množství informací a barevných fotografií.
Liberecká městská čtvrť Františkov oslavila letos 350 let trvání od svého vzniku.
Při této příležitosti byla vydána kniha, jejímž autorem je pracovník oblastního archivu v Liberci Jiří Bock. Kniha poskytuje přehled dějin a líčí rozvoj kdysi samostatné obce.
A to nejlepší nakonec. O Albrechtovi z Valdštejna vyšlo již mnoho publikací nejen u nás, ale i v cizině. Ta nejnovější se jmenuje Navzdory závisti a napsal ji J. Francek, ředitel Státního okresního archivu v Jičíně. Kniha má mnoho černobílých ilustrací a podává ucelený pohled na tuto nesporně velmi zajímavou osobnost 17. století.
Pokud vás nějaká z uvedených knih zaujala, můžete si ji půjčit v městském muzeu.
Jaroslava Špaková
Po zdařilém výletu na Lounsko a do okolí hory Říp (18. srpna) chystá naše Společnost další autobusový zájezd, tentokrát do oblasti Šluknovska. Bude se konat v sobotu 13. října 2007 a odjezd autobusu z chrastavského náměstí byl stanoven na 7:30 hodinu.
Pořadatelem tohoto vlastivědného zájezdu je SPHMCH a je určen především pro členy tohoto historického spolku. Možnost zúčastnit se mají však i zájemci z řad veřejnosti.
Pojedeme po trase Jiřetín pod Jedlovou – Krásná Lípa – Rumburk – Šluknov. Průvodcem během tohoto zájezdu bude Ing. Jaromír Sedlický. Cena zájezdu byla stanovena na 200,-Kč
V neděli 16. září 2007 jsme se vydali se ženou autem na výlet přes Jablonné v Podještědí do Petrovic. Tato hraniční obec nám nebyla zcela neznámá, avšak tentokrát jsme měli za cíl návštěvu německé obce Lückendorf. Věděli jsme předem, že auto musíme nechat na provizorním parkovišti poblíž státní hranice a dál, že musíme pokračovat pěšky.
Počasí bylo velmi příznivé, a tak jsme se těšili, že si prohlédneme německou vesnici, která již několik let udržuje partnerské vztahy s Jablonným. (Mimochodem, ta silnice, po které se jede, byla v dávné historii velmi významná. Žitava bývala významným českým městem, a to až do roku 1635, a ze Žitavy vedla už ve 14. století silnice přes Lückendorf, Jablonné, Mimoň, Doksy a Mělník až do Prahy.)
Náhle jsme přímo v lese uslyšeli zvuky české dechovky. Těsně u hraničního přechodu pro pěší a pro cyklisty se sešlo asi sedmdesát lidí z obou partnerských měst. Byly zde provizorní lavice a stoly, na pódiu sedělo pět našich muzikantů i s aparaturou. Nechyběly tu stánky s občerstvením, které však měly jednu zvláštnost: všechno tu bylo – zdarma. Na otázku, jak je to možné, se nám dostalo odpovědi, že všechno platí starostové Jablonného a Lückendorfu. Na travnaté ploše se dokonce tančilo. Bylo to zcela neformální, lidé se vzájemně bavili, nebyla tam žádná hesla ani patetické projevy. Dozvěděli jsme se, že to byl již čtvrtý ročník této mezinárodní lidové zábavy.
Všichni přítomní měli něco společného: kromě starostů měli všichni šedivé vlasy.
PhDr. František Vydra
Téměř bez povšimnutí se konaly ve Frýdlantě oslavy založení gymnázia. Vzniklo již v roce 1947, tedy pouhé dva roky po skončení druhé světové války. Tehdy byl ovšem sedmitisícový Frýdlant okresním střediskem. Hledala se vhodná budova, a tak se tato střední škola několikrát stěhovala. Teprve v polovině 70. let minulého století byla umístěna do budovy bývalého soudu (a věznice).
Frýdlantské gymnázium umožňovalo nadaným dětem z celého frýdlantského výběžku vzdělání s maturitou, aniž by musely jezdit až do vzdáleného Liberce.
Dlouhých jedenáct let působil jako ředitel frýdlantského gymnázia dr. Josef KOSTLÁN, který byl předtím ředitelem SVVŠ v Chrastavě. Po něm řídil tuto školu dr. Jindřich Včelka, v současné době je ředitelem prof Alois Holas.
Také Chrastava patřila po mnoho let do oblasti, která "zásobovala" fiýdlantské gymnázium pilnými i méně pilnými studenty.
Chrastavští však měli výhodu, že měli na vybranou: část jezdila do Liberce (spojení bylo a je výhodné), část do Frýdlantu.
Autobusové spojení bylo ráno dobré, odpoledne však bývalo dost komplikované.
Z původního čtyřletého gymnázia se po sametové revoluci stalo gymnázium osmileté. Z Chrastavy vyučoval po dobu 15 let ve frýdlantském gymnáziu PhDr. František Vydra, jehož oborem byla ruština a angličtina.
SPHMCH pořádala dne 4. 9. 2007 prohlídku kostela, určenou nejen pro členy, ale i pro zájemce z řad veřejnosti. Sešlo se nás 31, z toho bylo 11 členů Společnosti. Kostelem nás provázeli manželé Věra a Jaroslav Smolovi. Výklad měli perfektně připravený. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého z historie kostela, varhan, obrazů apod. Někteří se podívali i nahoru na věž, odkud byl nádherný rozhled na město. Akce byla všemi hodnocena velmi kladně.
Chtěla bych touto cestou poděkoval manželům Smolovým za organizaci prohlídky a paní Janě Zahurancové, která ochotně vše zdokumentovala. Díky ní máme krásný obrazový materiál do kroniky SPHMCH .Pro velký ohlas bychom chtěli akci v příštím roce zopakovat.
Jaroslava Špaková
Ve čtvrtek 20. 9. 07 pořádala SPHMCH zájezd na výstavu Zahrada Čech. Počasí nám přálo a autobus byl plně obsazen. Cestou jsme se zastavili v Kravařích a prohlédli si Víseckou rychtu, jednu z největších selských usedlostí. Po několik desítek let zde sídlil rychtář. Stavení bylo původně v polovině 60. let minulého století určeno k demolici.
Nakonec se ho podařilo zachránit a také opravit. Dnes spadá do správy Okresního muzea v České Lípě. Na podzim zde proběhla zajímavá akce. Krajkářky z okolí předváděly své umění v paličkování. Jedna z místností slouží i jako obřadní síň.
Po prohlídce rychty jsme se vydali do Litoměřic. Někteří si před návštěvou výstavy prohlédli královské město Litoměřice. Najdeme zde mnoho kostelů a ostatních památek. Nejznámější je katedrála sv. Štěpána s rezidencí. Ve městě přímo na náměstí sídlí v budově bývalé radnice Městské muzeum s velice zajímavými exponáty. Našli bychom zde nálezy z doby bronzové, železné, ale i upomínky na Slovany a Kelty. Mnoho exponátů připomíná dobu středověku – např. vzácný dřevěný pranýř. Kdo vystoupil na vyhlídku v domě Kalich, mohl se kochat nádherným rozhledem po městě a okolí. Na výstavě si přišli na své všichni. Milovníci ovoce, zeleniny, pokojových květin, skalniček, stromů a keřů. Mnozí jimi obohatili své zahrádky. Poděkování patří panu řidiči za bezpečnou jízdu a panu Zdeňku Šimkovi za organizaci celé akce. Ve večerních hodinách jsme se spokojeni navraceli domů.
Jaroslava Špaková
Otec mi pak vyprávěl, že když uviděl hořící len, uchopil bleskurychle konev, ale ten okamžik byl pro něho horší než sám oheň. Obě konve byly totiž prázdné, a tak musel nejdřív přinést zvenku vodu. Nebylo to sice příliš daleko, ale byla to zbytečná ztráta času. Musel pak hasit mnohem větší oheň, než se s naplněnými konvemi vrátil do domu. Naštěstí se mu požár opravdu podařilo uhasit, ale všude byl hustý štiplavý kouř, takže by nikdo nemohl uvnitř zůstat, aniž by se neudusil. Za pár minut se po celé Chrastavě ozývaly poplašné signály a šířil se strach. Ačkoliv zvenčí nebyly žádné plameny vidět, všichni si mysleli, že se možná objeví v některém skrytém místě v domě.
Hasiči neustále kropili dům vodou ze stříkaček. Otec už nemohl té zbytečné škodě zabránit. Proud vody rozbil všechna okna, všechno zrní plavalo na vodě a bylo rozptýleno po celém domě. Cizí lidé chodili dovnitř a zase ven, takže se rodičům dost věcí ztratilo. Celá tato událost by bývala měla pro mé rodiče ještě mnohem tragičtější dopad, kdyby milý bůh nebyl požehnal těm dvěma konvím, které otec ve strachu a hrůze přinesl plné vody.
Na letnice roku 1776 jsem jako osmiletý dostal neštovice a ode mne je dostala také moje sestra Agáta, které bylo v té době šest let. Po ní onemocněl ještě bratr Konstantin, který následkem toho zemřel. Očkování bylo tehdy neznámou věcí.
1. září 1777 přinesl otec z Reichenau (dnešní Bogatynia), které je vzdáleno od Chrastavy tři hodiny chůze, nevelké množství neznámé sušené byliny, kterou jsem pak přimíchanou do kaše jeden a půl měsíce jedl jako jedinou stravu. Tím jsem se uzdravil. V době otcova putování se zdvihl strašný vichr a já jsem se obával, že otce někde cestou usmrtí. Několikrát mu skutečně podrazil nohy, ale nic vážnějšího se mu nestalo. V té době bylo na polích na "roštech" mnoho lnu, který tam prosychal. Vítr však len zvedl do výše a zanesl jej velmi daleko na jiné louky. U nás v domě ten silný vítr vyrazil okenní rám, čehož jsme se my děti velmi polekaly.
V roce 1778 byla válka s Pruskem a začátkem srpna se utábořilo levé křídlo pruské armády o síle 40 000 mužů poblíž Chrastavy. Rodiče přišli o všechno dříví, které měli v zásobě na zimu, zelí, brambory a obilí. Navíc museli dát nepříteli daně a dávky za tři roky dopředu, za což nikdy nedostali žádné odškodné.
Vojenský tábor byl zrušen teprve 10. září 1778 a vojsko tehdy konečně opustilo Chrastavu.
V té neklidné době museli lidé často ubytovat cizí vojáky ve svých domech. Moji rodiče také. Přes svou píli se nevyhnuli zadlužení. Obzvláště kruté byly roky 1779, 1790 a 1791.
V roce 1782 byla matka půl roku nemocná, z čehož byla celých osmnáct týdnů upoutána na lůžko. Mně bylo tehdy třináct let a musel jsem pečovat o malého bratříčka, kterému byl necelý rok a pořád stonal. Musel jsem vařit, prát a uklízet, aby mohl otec pracovat a vydělávat. Musel často matku zvedat a ukládat ji do postele. Byl to ten nejtěžší rok. Když se matka konečně uzdravila, zemřel bratříček Anton, kterého jsem měl velmi rád
V roce 1788 se provdala moje sestra Agáta za F. K. do Bílého Kostela, kde byl řezníkem.
Nezdařenou svatbu mé nejmladší sestry Františky zkalily poslední dni mých rodičů. Tři roky před smrtí opuchly mému otci nohy a byl na mladých tak závislý, že bez berlí nepřešel ani světnici.
Když 11. března 1809 zemřela ráno má malá dceruška Christiana, šel jsem k otci a oznámil jsem mu, že nás opustila. On na to řekl: "Tohle mne také brzy čeká..." Šel jsem v 8:00 hodin do kostela na mši a objednal jsem u pana faráře pohřeb svého dítěte. Když jsem se vrátil domů, už jsem s otcem nemohl mluvit. Zemřel tiše a klidně, jako by upadl do spánku. A tak byl 11. březen 1809 pro mne velmi strastiplný den.
Pokračování v příštím čísle.
Od května do konce září probíhá turistická sezóna, a ta letošní byla obzvláště rušná. Byla zde spousta rodin ze všech konců republiky, mnozí z Prahy, ze severní Moravy a také z jižních Čech. Někteří tady na severu byli poprvé a zdejší příroda se jim velmi líbila.
Zajímavější pro nás však je vědět, proč tento kraj navštěvuje také mnoho cizinců. Začátkem července se v infocentru objevili dva sympatičtí Portugalci, německých návštěvníků tu bylo nepočítaně. Zvláštností byla skupina bohatých Rusů, kteří měli v tomto kraji především zájem o drahé kvalitní české sklo a bižuterii. A tak jsme jim doporučili Nový Bor, znali Jablonec a Železný Brod Bylo vidět, že to nejsou žádní proletáři.
Jako každým rokem, tak i letos navštívili Chrastavu také Holanďané, Myslím, že je u nás láká především kopcovitá a hornatá krajina, kterou doma nemají. Jednoho dne koncem srpna přišla do infocentra skupina Dánů. Ukázali mi internetovou sjetinu se symbolem koňské farmy na Vysoké a chtěli vědět, jak se dostanou k p. Svobodové. Nakreslil jsem jednoduchý plánek, aby dům snáze našli. Při odchodu mi jeden z nich řekl: "Takovou farmu mám i já u nás v Dánsku, takže si budeme vyměňovat zkušenosti... " Nechyběla ani Američanka českého původu, jejíž příjmení bylo kdysi Černá. Při americké výslovnosti tohoto jména však původní tvar prakticky zanikl. Protože má v Čechách, ale i na Slovensku mnoho příbuzných, měla po celou dobu pobytu co dělat, aby je všechny – byť jen krátce – navštívila.
PhDr. František Vydra
Již několikrát jsme v našem Bulletinu psali, že stále přibývá publikaci z oboru regionální historie. Víme, že v posledních letech vydal úctyhodnou publikaci Mníšek a Oldřichov v Hájích, zdařilá je kniha o Kryštofově Údolí od dr. M. Nevrlého s překrásnými fotografiemi S. Weisse, do tisku se chystá publikace o Chotyni a Grabštejně. Měla by vyjít ještě do konce tohoto roku.
Zájemci o historii by měli vědět, že byla vydána kniha o Vratislavicích a poměrně velká publikace o dějinách Raspenavy.
Z celého tzv. mikroregionu Hrádecko – Chrastavsko, kam patří dvě města a sedm vesnic, už chybí pouze jediná obec, která dosud podobnou publikaci nemá. Jsou to Rynoltice. Tato obec v minulosti nepatřila do libereckého okresu, okresním městem bývalo blízké Jablonné v Podještědí, a tak je pátrání po historických dokumentech týkajících se Rynoltic, poněkud komplikované. Dnes je většina těchto materiálů uložena v archivu v České Lípě.
SPHMCH pořádala jako každým rokem výlet za poznáním zajímavých míst v našem blízkém i vzdálenějším okolí.
Letos jsme se vydali v sobotu 18. srpna do okolí Loun. Naše první zastávka byla národopisném muzeu v Třebízi. Zde jsme se seznámili s lidovou architekturou obce. Nachází se zde mnoho chaloupek a do některých jsme měli možnost se podívat dovnitř. Nejbohatším stavením byl tzv. Cifkův statek. Souvisela s tím i funkce rychtáře. Rodina si později koupila i právo šenkovat pivo a jiné nápoje. Statek sloužil také jako zájezdní hostinec. Kolem dvora bylo mnoho hospodářských budov (stáje, chlévy, stodoly). Jádro této rozsáhlé usedlosti pochází ze 16. století. Měli jsme velké štěstí, že nás celým objektem provázela úžasná paní průvodkyně, která vyprávěla poutavě a zajímavě.
Prohlédli jsme si výstavu starých zemědělských strojů, původní bytové zařízení světnice, výstavku různých typů mlýnů atd.
Zajímavá byla prohlídka starého obchodu smíšeným zbožím. Místnost byla upravena v původním výměnku. Interiér sem byl přivezen z obce Stehelčeves.
Za prohlídku stál bezesporu také rodný dům kněze a kdysi velmi oblíbeného spisovatele Václava Beneše Třebízského.
V přízemí byla světnice, v patře komora přístupná dřevěným schodištěm a pavlačí do dvora. Dnes je tento dům upraven jako památník (muzeum) životu a dílu V. B. Třebízského.
Na vesnické návsi stojí kostel sv. Martina z roku 1747. Je to jednoduchá barokní stavba a působí velmi romanticky.
V okolí vesnice Klobúky stojí uprostřed polí zajímavý kamenný, tajuplný menhir. Prý vyzařuje pozitivní energii, a tak se mnozí z nás snažili dotekem načerpat životní sílu.
Velice krásná byla stavba nedokončeného kláštera v Panenském Týnci. Byl založen pány ze Žerotína před rokem 1321 a patříval klaristkám. Také tato budova prý vyzařuje zvláštní energii.
Pak jsme se vydali do královského města Louny. Na Mírovém náměstí právě probíhaly slavnosti, a tak jsme měli možnost obdivovat krásu a umění zručných krajkářek, které zde předváděly svůj vkus a zručnost.
Město Louny bylo založeno za Přemyslovců ve 13. století. Ve středověku se v okolí pěstovala vinná réva, která se vyvážela do Saska. Dominantou celého města je krásný chrám sv. Mikuláše s bohatým vyřezávaným oltářem. Stavba je dílem Benedikta Rejta. Kdo nelitoval námahy, mohl vystoupit na věž a byl za to bohatě odměněn krásným pohledem na město a. přilehlé okolí.
Dalším naším cílem byla obec Peruc. Také zde je mnoho památek a zajímavostí. Zámek, který byl později barokně a rokokově přestavěn, je nyní sídlem galérie Emila Filly. Ten si zvolil tento zámek za své letní sídlo a žil zde spolu s rodinou (za války byl uvězněn v koncentračním táboře). Kolem zámku je velký park. Ve staré sýpce vzniklo muzeum české vesnice. Exponáty pocházejí převážně z okolních vesnic a vzniklo z darů občanů. Jsou tu k vidění zemědělské stroje, různé nářadí a spousta předmětů, které kdysi používaly naše babičky v kuchyni (mlýnky, nádobí, formy na pečení atd). Nechybí tu ani ukázka zařízení staré školy.
Do povědomí naší veřejnosti se dostala Peruc díky romantické pověsti o Oldřichovi a Boženě. Jako první ji zaznamenal kronikář Kosmas již ve 12. století. Mnozí účastníci se vydali k Boženině studánce a k prastarému, mohutnému Oldřichovu dubu.
Poslední zastávkou našeho výletu byly lázně Mšené. Většina z nás byla mile překvapena pěknou úpravou lázeňských budov i okolního parku. Program našeho letošního vlastivědného zájezdu byl bohatý a přálo nám také počasí. Chtěla bych poděkovat všem, kteří se na přípravě podíleli. Náš dík platí plným právem také panu řidiči libereckého LI – TOURu.
