Město Chrastava a jeho znak

Chrastava rozhodně nepatří mezi největší města v České republice, a vlastně ani mezi ta střední velikosti. Spíše bychom mohli říct – a není to žádná ostuda – že je to malé město, městečko. Přesto je její historie natolik zajímavá a obsáhlá, že by nám ji mohla závidět i některá jiná česká či moravská města s daleko zvučnějšími jmény! Při svém bádání ve starých knihách a kronikách mohu téměř vždy počítat s tím, že objevím něco, co bych nečekal, a co mě určitě překvapí. Výjimkou není ani zajímavá historie vývoje znaku města Chrastavy, o které bych vám rád v tomto článku povyprávěl.

Počátky města

Historie města Chrastavy sahá nejspíše až do poloviny 13. století, ovšem je docela možné, že jeho původ je ještě o něco starší, ale o tom třeba někdy jindy, v jiném článku. Zde si však připomeňme jeden pro Chrastavu docela významný letopočet, a to rok 1352.

Z toho roku totiž máme nejstarší dochovanou písemnou zmínku o Chrastavě, konkrétně v církevní knize o placení papežských desátků. Píše se tu Craczauia, tak se tehdy jméno tehdy ještě nevelkého sídla psalo v latinské podobě, ale četlo se to nejspíše jako Kracavia. Německy mluvící obyvatelé ji však nazývali mnohem jadrnějším slovem Krac, případně Krace. V německy psaných dokumentech se nakonec ustálilo používání oficiálního názvu Kratzau. České obyvatelstvo zpočátku nemělo pro Chrastavu jediný stálý název, a tak se v průběhu staletí můžeme setkat s různými variantami zápisu, jako například Krac, Kracava, Krastava, a nakonec i dnešní Chrastava.

Ve zmíněném roce 1352 byla Chrastava jen nevelkou vsí, snad jen pár domů v okolí kostelíku a několik statků v údolí říčky Jeřice. Jenže víska se rychle rozvíjela, vznikaly tu postupně veškerá řemesla a služby běžné pro tehdejší středověká sídla – kostel, fara, tržiště s pravidelnými jarmarky, mlýn, rychta... Chrastava se postupně stala regionálně významným centrem obchodu, a tak není divu, že byla povýšena na městečko, což je obdoba dnešního městyse.

První znak – donínský paroh

Z roku 1411 se do dnešní dnů zachovala listina, která mimo jiné zmiňuje, že městečko Chrastava má svůj znak a pečeť. Jak však tento znak vypadal, o tom se z tohoto dokumentu nic bližšího nedozvídáme. V archivu je však uložena jiná listina, jen o pár desetiletí mladší, konkrétně z roku 1449, na níž vidíme otisk městské pečeti i s městským znakem.

Nejstarší dochovaná podoba pečeti s otiskem znaku na listině z roku 1449

Název města se na pečeti uvádí v latinské formě jako Cracawia. Znak, který v té době Chrastava užívala, vycházel ze symbolů a barevného podání rodového erbů Pánů z Donína, kterým celé grabštejnské panství patřilo, a to včetně našeho městečka. Popis nejstaršího známého znaku města tehdy zněl takto jednoduše:

Bílý jelení paroh v modrém poli položený napříč.

Podoba nejstaršího známého znaku Chrastavy

Donínové sami užívali rodový erb, jehož součástí byl štít se dvěma překříženými jeleními parohy v modrém poli, jak můžete vidět na následujícím obrázku:

Rodový erb Pánů z Donína

Chrastava používala znak s bílým jelením parohem na dokumentech a pečetích po dobu více než sta let. Poté však přišlo 16. století, které, kromě značného stavebního rozvoje, přineslo řadu změn městského znaku, tedy tzv. polepšení. Ovšem ne všechny změny, a ne všechna polepšení byla dotažena až k úspěšné realizaci, tedy k oficiálnímu schválení panovníkem. Vzhled znaku a jeho proměny během 16. století provází několik nejasností, pro které snad lze použít i slovo tajemství. A ta se vám tu v krátkosti pokusím představit.

První polepšení znaku Doníny. Opravdu?

Podle informací z obsáhlé knihy Chrastava – osud sudetoněmeckého města, kterou vydali v 60. letech minulého století bývalí němečtí obyvatelé Chrastavy žijící z velké části v Bavorsku, mělo dojít za vlády císaře Ferdinanda I., tedy někdy mezi léty 1556 a 1562, ke změně či polepšení znaku přidáním druhého stříbrného parohu tak, že se měl zcela shodovat se štítem z rodového erbu Pánů z Donína. Zde popis polepšeného znaku ve zmíněné německé knížce:

V modrém štítu se nachází dva překřížené stříbrné jelení parohy.

V polovině 16. století údajně došlo k polepšení znaku Doníny

Jenomže! Zatím se mi vůbec nepodařilo potvrdit přidání druhého parohu do znaku Chrastavy. Žádný jiný věrohodný a nezávislý zdroj a ani pozdější listiny, které se o znaku města zmiňují, o takovém znaku nehovoří. Proto je namístě otázka: Opravdu došlo ze strany Donínů k takovémuto polepšení znaku? Možné odpovědi jsou dvě. Buď šlo o neoficiální polepšení znaku bez následného schválení císařem, které bylo později vždy přehlíženo jako by k němu vůbec nedošlo, anebo jde o mylnou informaci v jinak skvělé knize popisující mnohasetletou historii našeho města.

Nový majitel – nový znak

Páni z Donína, majitelé grabštejnského panství, se však díky řadě neuvážených investic dostali do natolik špatné finanční situace, že byli nuceni roku 1562 veškeré své majetky v Čechách prodat a opustit. Celé panství, včetně města Chrastavy, kupuje císařský rada a zemský vicekancléř pro německé záležitosti dr. Jiří Mehl ze Střelic, velevýznamný politik a právník své doby. Mehl se ukázal jako přísný, ovšem velice schopný majitel a správce svých měst a vsí, významně se zasadil za rozvoj celého panství. Městu Chrastava potvrdil jeho stará městská práva a udělil řadu nových privilegií – mimo jiné stojí za zmínku právo šenkovat na radnici pivo, víno a kořalku.

Dr. Jiří Mehl ze Střelic, od roku 1562 majitel grabštejnského panství a jeho šlechtický erb

Jiří Mehl ze Střelic si nejspíše přál změnu majitele panství promítnout i do znaků jeho poddanských měst, a proto roku 1568 vydává listinu, na jejímž základě sám, a tedy bez posvěcení panovníka, mění starý donínský znak Chrastavy s jedním parohem tak, že přidává dvě bílé lilie ze svého erbu – jednu nad a druhou pod paroh, jak je možné vidět na následujícím obrázku.

Rok 1568: Polepšení znaku – k parohu Donínů byly přidány dvě bílé lilie z erbu Mehla ze Střelic

Drobná poznámka na okraj – to, že roku 1568 došlo k polepšení znaku pouze s jedním parohem nepřímo dokazuje, že výše popsaný znak se dvěma zkříženými parohy nebyl ve skutečnosti nikdy používán.

Slepá ulička

Poté, co Mehl ze Střelic vydal roku 1568 listinu, kterou sám pozměnil znak Chrastavy, muselo mu být jasné, že bez následného posvěcení znaku tehdejším císařem Maxmiliánem II. nebude možné znak s parohem a dvěma liliemi používat, a to ani na oficiálních dokumentech, a rovněž ani na pečetidlech města. Pravděpodobně však počítal s tím, že mu díky jeho vysoké funkci u císařského dvora projde pozdější schválení polepšeného znaku císařem bez větších problémů a průtahů.

A skutečně, roku 1570 vše nasvědčuje tomu, že císař polepšený znak schválí. Rukou císařského písaře vzniká oficiální listina s popisem znaku s parohem a dvěma liliemi. Má tak dojít k legalizaci znaku navrženého a schváleného Mehlem o dva roky dříve. Vše je úhledně sepsáno a připraveno, chybí jen podpis císaře…

Jenomže pak se stalo něco, co dnes nedokážeme přesně vysvětlit. Někdo celý popis znaku s parohem a dvěma liliemi v textu této listiny přeškrtl a jako dodatek přiložil list, v němž se popisuje znak, který se zcela odlišuje od dosavadního platného znaku. Mizí z něho symbolika bývalých majitelů panství Donínů – bílý paroh. A prvně se tu objevuje symbolika pro Chrastavu zcela nová – bílá labuť s šípem v zobáku, která vychází z rodového erbu Mehla ze Střelic. Popis znaku z dodatku listiny zní takto:

Na lazurově modrém štítu zespodu vyrůstá zelená hora či pahorek, na něm čelně stojící bílá labuť s roztaženými křídly, na každém z křídel uprostřed podélně jeden modrý pruh, v něm tři vedle sebe stojící lilie stříbrné barvy. Labuť v zobáku drží žlutý či zlatý šíp, obrácený hrotem šikmo odshora směrem dolů.

Rok 1570: Znak města Chrastavy na listině, která nebyla císařem podepsána

Dovolím si malou, ničím nepodloženou spekulaci, vymyšlený příběh, jak se to tehdy mohlo odehrát. Od roku 1568, kdy Mehl ze Střelic sám polepšil donínský erb svými liliemi, uběhly již dva roky, ovšem bez schválení císařem je znak stále prakticky neplatný. Mehlovi běží hlavou, že pokud by navrhoval změnu dnes, tedy roku 1570, už by byl pro zásadnější změnu znaku. Chtěl by mít ve znaku pouze svou labuť, a ne paroh Pánů z Donína, kteří jsou už stejně dávno pryč. Jenomže před ním leží nepodepsaná listina s popisem znaku s parohem a dvěma liliemi, o který před časem sám zažádal… Nakonec se rozhoduje, namáčí pero a popis znaku na připravené listině pomalu a pečlivě škrtá. Na menší pergamen, který přikládá k původní listině, zapisuje návrh znaku města Chrastavy s labutí s roztaženými křídly…

Konec fantazírování, takovýto dodatek sice skutečně vznikl, ovšem jestli jej psal sám Mehl ze Střelic, nebo někdo jiný, to se dnes už nedozvíme. Je však jisté, že škrtnutí původního textu a zápis na přiloženém dodatku provedla jiná osoba než císařský písař, navíc tato osoba psala běžným „psacím“, tedy „nekrasopisným“ rukopisem.

Příběh takto upravené listiny končí tím, že ji císař Maxmilián II. nikdy nepodepsal, ať už z jakýchkoli důvodů. Historikové však tuto slepou uličku ve vývoji městského znaku Chrastavy považují za velice zajímavou, a ne zcela obvyklou historickou „perličku“.

Závěrem pouze dodám, že město Chrastava žádný ze dvou těchto znaků, tedy ani ten s parohem a dvěma liliemi, a ani znak s labutí s roztaženými křídly, který mimochodem považuji za velice působivý, nikdy nepoužívalo.

Konečně Mehlův úspěch! Labuť ve znaku města

Poté, co roku 1570 nedošlo ke schválení žádného znaku navrženého Mehlem ze Střelic, to trvalo další čtyři roky, než se majiteli grabštejnského panství podařilo u panovníka, stále ještě Maxmiliána II., vyprosit polepšení znaku města Chrastavy. Na listině, kterou roku 1574 císař podepsal, stojí:

Městský znak, který až dosud býval bílý jelení paroh v modrém poli napříč, se vylepšuje tak, že štít bude zcela modrý či lazurové barvy, vespod se nachází zelená hora či pahorek, na něm čelem stojící bílá labuť se složenými křídly, která v zobáku drží zlato-žlutý šíp, obrácený šikmo na sebe.

Rok 1574: Nový znak města Chrastavy udělený císařem Maxmiliánem II.

Proč nakonec nebyl schválen znak z přílohy listiny z roku 1570, tedy ten s labutí s roztaženými křídly, a zda o to Mehl ze Střelic vůbec usiloval, to se dnes už nedozvíme. Z popisu nově schváleného znaku však jednoznačně vyplývá skutečnost, že jediným platným a uznávaným znakem města Chrastavy minimálně od poloviny 15. století až do roku 1574 byl ten původní a nejstarší – s jedním bílým parohem v modrém štítě.

A tak se přesně před 450 lety „uhnízdila“ na znaku města Chrastavy labuť s šípem v zobáku ze šlechtického erbu Jiřího Mehla ze Střelic, ač zatím ve zcela odlišné podobě, než jak ji známe ze současného znaku.

Za vším hledej ženu

Dnes se již nedozvíme všechny okolnosti při schvalování nového znaku Chrastavy císařem Maxmiliánem II. roku 1574, ovšem jedno víme zcela jistě, a to, že tento znak platil pouhých sedm let. Po smrti Maxmiliána II. usedá na trůn císař nový – Rudolf II. Roku 1581 k němu přichází dr. Jiří Mehl ze Střelic s žádostí o další polepšení znaku města Chrastavy. Listina ze dne 10. prosince 1581, kterou vydal císař Rudolf II., popisuje nový, polepšený znak města Chrastavy takto:

Modrý či lazurový štít a v něm od paty až do poloviny štítu z kamenných kvádrů vyvedená zeď s otevřenou branou a rozevřeními křídly a uprostřed brány dvě hornické motyky (kratce) se žlutými násadami křížem přes sebe. Na zdi dvě střílny a v každé z nich kulatá díra. Uprostřed mezi střílnami zelené rákosí, z něhož vyrůstají dva hnědé orobince a mezi nimi v rákosí sedí labuť ve své přirozené barvě se staženými křídly, která drží ve svém zobáku žlutý či zlatý šíp. Nahoře ve štítu před labutí modrý a za labutí červený poštovní roh.

Městský znak udělený císařem Rudolfem II. na originálu listiny z roku 1581

Co se však tak zásadního změnilo za těch sedm let, že si to žádá další změnu znaku města Chrastavy?

Mehl chtěl zcela jistě do nového znaku promítnout tehdejší rozvoj a význam města. Co však ovlivnilo návrh znaku z roku 1581 zcela prokazatelně, byly i rodinné poměry Jiřího Mehla ze Střelic.

Ze starých kronik se dozvídáme, že Mehl byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla Judita z Hörningu. Roku 1578 však došlo k něčemu, co bychom dnes mohli nazvat dobovou dopravní nehodou. Most v Machníně nevydržel pod zátěží Juditina kočáru, a ten se spolu s celým spřežením zřítil do rozvodněné Lužické Nisy. Judita zde bohužel utonula. Hned o rok později, tedy roku 1579, se Mehl ze Střelic žení podruhé, a to s Dorotou z Mehlhausenu, bohatou vdovou. Zlé jazyky tehdy tvrdily, že kromě nové ženy bylo potřeba najít nový zdroj financí do již značně vyschlé pokladny Jiřího Mehla ze Střelic.

Vraťme se však ke znaku města Chrastavy z roku 1581. Co vlastně znamenají jednotlivé symboly na novém znaku schváleném Rudolfem II.? Postupně si je projděme.

Kamenná zeď s otevřenou branou a dvěma střílnami symbolizuje městská práva udělená Mehlem ze Střelic a jasně vyjadřuje městský statut Chrastavy. Obvzlášť ve srovnání se zeleným vrškem na znaku z roku 1574 jde zcela určitě o velký posun v tehdejší prezentaci města a jeho významu.

Zkřížené hornické motyky (též kratce) jsou tzv. mluvícím znamením odkazujícím na jméno města – Cracze (čti Krace). Zároveň jde o nepřímý odkaz na hornickou činnost v okolí města, především v Andělské Hoře, Panenské Hůrce a v zaniklém Novém Městečku. Je však nutné připomenout, že Chrastava sama nikdy jako horní či hornické město uváděna nebyla.

Labuť v přirozených barvách se zlatým šípem v zobáku odkazuje na šlechtický erb Jiřího Mehla ze Střelic. Sám šíp či střela (něm. Strahl) je připomínkou původního sídla Mehla – město Střelice, něm. Strehlitz v Horním Slezku. Dnes jsou to Strzelce Opolskie v Polsku.

Konečně se dostávám k symbolům dvou Mehlových manželek. Dva poštovní rohy či trubky v horní části znaku, jedna modrá a druhá červená, jsou připomínkou první Mehlovy ženy Judity, která tragicky utonula v Machníně. Dva rohy v těchto barvách se nacházely v erbu rodu Hörningů, ze kterého Judita pocházela.

Dva orobince po stranách labutě a zelené rákosí pod ní vychází z rodového erbu druhé, tedy v té době současné (z pohledu roku 1581) Mehlovy ženy Doroty z Mehlhausenu.

Rodové erby manželek dr. Jiřího Mehla ze Střelic – Judity z Hörningu a Doroty z Mehlhausenu

Dá se tedy říci, že centrální a hlavní symbol znaku, tedy labuť z erbu Mehla ze Střelic je téměř ze všech stran obklopena rodovými symboly jeho dvou žen, Judity a Doroty. Pro mě důkaz toho, jak si Jiří Mehl ze Střelic svých obou žen vážil, a jak je miloval. I takové skryté, a snad i romantické významy nalezneme na krásném znaku našeho města.

Znak města Chrastavy dnes

Současná podoba znaku tak, jak jej dnes používá např. Městský úřad v Chrastavě, se v  detailech odlišuje od popisu a vyobrazení na listině, kterou roku 1581 podepsal císař Rudolf II. Tyto drobné změny lze vystětlit přirozeným vývojem znaku, ale také jeho konkrétním grafickým zpracováním. Každý grafik či malíř, který chce namalovat městský znak, se sice vždy musí držet slovního popisu znaku, ale to, jak bude vypadat labuť, dvě trubky v rozích znaku či křídla vrat v městské bráně, může být značně ovlivněno jeho malířským nadáním či stylem. Některé drobné změny a odchylky, které se takto v průběhu staletí do znaku dostávaly, se nakonec staly jeho pevnou součástí.

Znak města Chrastavy udělený císařem Rudolfem II. dne 10. prosince 1581
v podobě, v jaké jej dnes užívá Město Chrastava v rámci své prezentace

Jako příklad uvedu vyobrazení dvou zkřížených motyk v městské bráně. Kdo dnes ví, jak před půl tisíciletím vypadaly hornické škrabky/kratce? Asi jen málokdo. A proto je možné jejich vyobrazení formou motyk „srdcovek“ považovat za přijatelnou alternativu k hornickým motykám z popisu znaku. To však neznamená, že se v nějakém budoucím vyobrazení znaku vytvořeném jiným autorem, nemohou špičaté motyky kratce znovu objevit.

Popis znaku z listiny z roku 1581 také vůbec nezmiňuje barvu křídel vrat v městské bráně. Je tedy pravděpodobné, a originální obrázek znaku z roku 1581 je toho důkazem, že původní barva vrat i jejich kování byla bílá. To, zda-li je dnes správné kreslit vrata bílou či žlutou barvou, k tomu se dostanu poměrně velikou oklikou. Nejprve vysvětlím, jak to je s „platností“ znaku našeho města.

V nedávné minulosti jsem totiž zaznamenal mezi občany vážnou diskuzi na téma, zda-li je znak, který město Chrastava používá, oficiálním či neoficiálním symbolem města. Rozbuškou pro tuto diskuzi byl fakt, že v Registru komunálních symbolů na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (https://rekos.psp.cz) je uvedena vlajka Chrastavy, a to včetně data rozhodnutí o jejím udělení městu (31.5.2005), ale městský znak v řádku Chrastava zcela chybí.

Mohu však všechny uklidnit, že ve zmíněném registru jsou uvedeny pouze ty komunální symboly, které předseda PSP ČR udělil obcím, či je pozměnil, zhruba od roku 1990. Nezapomínejme, že Chrastavě znak schválil sám císař Svaté říše římské a král český – Rudolf II. Habsburský. A to je myslím dostatečná autorita pro to, abychom znak našeho města mohli považovat za platný a zcela oficiální. Navíc, v roce 1985 vyšla v nakladatelství Academia rozsáhlá publikace Jiřího Čarka Městské znaky v českých zemích, která je považována za základní metodickou příručku v oblasti městské a obecní heraldiky. Nebudu zacházet do podrobností, ale lze ve zkratce říci, že pokud se znak kteréhokoli města či obce v této knize objevil, je dnes automaticky považován za znak historický a tedy není potřeba další schvalování ze strany předsedy PSP ČR. Chrastava se v této knize samozřejmě nachází, a to včetně vyobrazení znaku a jeho popisu, který je potřeba brát jako současný oficiální popis znaku města Chrastavy, ze kterého musí všechna současná vyobrazení vycházet:

Na modrém štítě je stříbrná hradební zeď z kvádrů, sahající od paty do středu štítu se dvěma stínkami při okrajích, z nichž každá má malou kulatou střílnu. Uprostřed zdi je prolomena brána s otevřenými zlatými vraty, v níž stojí uprostřed dvě křížem přeložené motyky či škrabky (kratce) se zlatými násadami. Na zdi mezi stínkami je hnízdo ze zeleného rákosu, ze kterého na každou stranu vyčnívá jedna palice orobince v přirozené barvě. Na hnízdě sedí bílá labuť se složenými křídly, držící zlatý šíp v zobáku, obrácený šikmo zleva dolů k pravé straně. Kouty štítu nad labutí vyplňují dvě poštovní trubky se zlatou šňůrou, pravá je modré barvy, levá červené barvy.         (Pozn.: Strany jsou popsány z pohledu znaku, tedy levá je napravo a naopak. )

Tento popis obsahuje i výše zmíněná zlatá vrata v městské bráně, proto je zobrazení vrat na současném znaku pomocí zlaté či žluté barvy zcela v pořádku, ač jde o zjevný nesoulad s původním popisem znaku z roku 1581.

Chrastava, to není jenom Chrastava…

Předpokládám, že někteří z vás, čtenářů, kteří čtete tento článek, máte pocit, že v mém povídání o znaku Města Chrastavy stále něco chybí. Ano, je to tak. Pokud dnes mluvíme o Chrastavě, pak nemůžeme opomenout, že k ní v minulosti byly připojeny sousední, dříve samostatné obce, čím se staly součástí územního celku resp. částí katastrálního území města Chrastavy. Jde o Andělskou Horu a Horní a Dolní Vítkov. Připomínám jen, že osady Víska a Vysoká, jsou historicky součástí katastrálního území Horní Chrastavy, proto je nezmiňuji jako dříve samostatné obce. V minulosti do takto rozšířené Chrastavy spadaly ještě obce Bílý Kostel nad Nisou včetně Panenské Hůrky, Kryštofovo Údolí a Nová Ves, ale ty se po roce 1990 osamostatnily.

Kdo se více zajímá o Chrastavu a její historii, možná ví, že Andělská Hora byla kdysi významným hornickým městečkem, ovšem po uzavření dolů její význam rychle upadal, až nakonec došlo k jejímu sloučení se sousední Chrastavou. Přesto z historických pramenů víme, že Andělská Hora používala na oficiálních dokumentech svůj znak, a to až do 18. století. Následuje obrázek a popis znaku:

Znak Andělské Hory, dříve samostatné obce

Na spodu štítu je kostel s věží s cibulovou bání po pravé straně, stojící mezi skalami při obou okrajích štítu. Nad kostelem jsou zkřížená hornická kladiva, mlátek doleva. Štít nahoře drží dva vznášející se andělé k sobě obrácení. (Pozn.: Barvy nejsou známy.)

Ačkoliv nemáme bližší informace o vzniku tohoto znaku, je uveden ve výše zmíněné knize Městské znaky v českých zemích, proto je uznáván jako oficiálně platný historický znak. Je tedy možné jej v této formě používat v rámci prezentace obce Andělské Hory bez dalšího schvalování.

Horní a Dolní Vítkov, dříve dvě samostatné obce v malebném údolí severně od Chrastavy, měly vždy a dodnes mají převážně zemědělský charakter. A protože obecní znaky byly v minulosti schvalovány především pro města a městečka, tak nemáme žádnou zmínku o tom, že by Vítkov, či některá z jeho částí, historický znak měla a používala.

Třeba jednou přijde doba, kdy se místní nadšenci a patrioti spojí a spolu „zabojují“ o to, aby Vítkov měl svůj znak a starý znak Andělské Hory získal zpět své ztracené barvy. Uvidíme!

Slovo závěrem…

Město Chrastava používá svůj městský znak téměř 450 let, objevuje se několikrát na fasádách význačných budov ve městě, vítá nás na informačních tabulích při vjezdu do města po hlavních silnicích, doprovází oficiální prospekty a publikace vydané městem. Je též součástí hlavičky většiny písemností vydaných Městským úřadem v Chrastavě. Pro někoho jen malý obrázek třeba v rohu úředního dopisu, ale řada z nás si ho hned dokážeme spojit s místem, kde žijeme, tedy s naším městem – Chrastavou. Avšak jen málokdo zná jeho zajímavou historii a také, jaký význam mají jednotlivé symboly v něm zobrazené.

Doufám, že po přečtení tohoto článku, se pro vás znak města stane něčím víc než jen malým pestrobarevným obrázkem, uvidíte v něm kousek dlouhé historie města, jeho dávné majitele a možná i zapomenuté romantické příběhy…

Otázka na závěr: Na fasádě kterých budov je dnes možné vidět znak města Chrastavy? Odpověď naleznete dole pod článkem.

Děkuji za vaši pozornost!

Děkuji též pánům Petru Medřickému a Michaelu Canovovi, za jejich cenné připomínky a drobné opravy textu tohoto článku.

Autor je bývalým zastupitelem (1998–2010, 2014–2016) a členem rady města Chrastavy (2002–2006), amatérským znalcem chrastavské historie, sběratelem starých chrastavských pohlednic. Od roku 1989 též amatérským fotografem dokumentujícím měnící se město a jeho okolí. Profesí manažer IT a programátor v automobilovém průmyslu. V současnosti žije a bydlí v Liberci.

Zdroje obrázků a informací:

• Rudolf Schwertner, Kratzau – Schicksal einer sudetendeutschen Stadt, 1966
• Petr Houzar, Disertační práce: Znaková privilegia pro česká, moravská a slezská města, městečka a vsi v době předbělohorské, 2021
• Jiří Čarek, Městské znaky v českých zemích, Academia, 1985
• Internet – Wikipedia a různé další zdroje
• Soukromý archiv autora

(Odpověď na otázku: Jeden znak je nad branou radnice, dvakrát je znak proveden na fasádě bývalé městské spořitelny, dnes CVA v Turpišově ulici a poslední je na „hoření“ škole za kostelem.)