Osobnost města pro rok 2010

Dr. Vvdra o svých koníčcích a zálibách - videoreportáž  2013:

Výstava dřevořezeb v městské galerii - říjen 2013
PhDr. František Vydra obdržel nejvyšší vyznamenání Libereckého kraje

Narodil jsem se 4. listopadu 1933 v zapadlé vesničce Branov poblíž hradu Křivoklát v okrese Rakovník. Oba moji rodiče byli textilní dělníci.

Po skončení 2. světové války se naše rodina přestěhovala do pohraničí. Studoval jsem na gymnáziu, maturoval jsem na Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci v červnu roku 1952.

Po absolvování měsíčního kurzu pro maturanty jsem začal vyučovat na základní škole v České Kamenici. Dvouletou vojenskou službu jsem si odbyl v Českém Krumlově.

V roce 1960 jsem se oženil, moje žena Alena byla učitelkou základní školy (nyní v důchodu). Jsem otcem dvou synů, Pavla (48 let) a Ivana (44 let).

Po skončení vojny jsem začal působit jako učitel na okrese Liberec. Na ZŠ v Chrastavě jsem strávil 27 let. Vyvíjel jsem po mnoho let prospěšnou mimoškolní činnost a myslím, že povolání učitele byla pro mne správná životní volba. Dálkově jsem nejprve vystudoval Vysokou pedagogickou školu v Praze. Chtěl jsem si však zvýšit kvalifikaci, a tak jsem při zaměstnání studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity.

Mým oborem byly cizí jazyky, a to ruština a angličtina. Bylo mi umožněno pobývat dva měsíce na stáži v Rusku a měsíc ve Velké Británii.

Vyučoval jsem 15 let těmto dvěma světovým jazykům studenty gymnázia ve Frýdlantě, kam jsem denně dojížděl z Chrastavy autobusem. V roce 1987 jsem s úspěchem složil rigorózní zkoušky a na základě toho jsem obhájil titul doktor filozofie.

Mou velkou zálibou jsou cizí jazyky (kromě ruštiny a angličtiny také španělština, němčina, lužická srbština a několik dalších). Rád kreslím a maluji, vytvořil jsem ve volném čase velké množství dřevořezeb. Vydal jsem několik knih z oboru regionální historie), přispívám do několika časopisů. Velmi rád cestuji a poznávám jiné země. Nejvíce se mi líbilo ve Španělsku, kde jsem byl již třináctkrát.

Od roku 1995 jsem již jako důchodce převzal vedení městského muzea a později také městského infocentra. Tato léta považuji ve svém životě za velmi důležitá, protože se mi podařilo věnovat se více prospěšné osvětové a kulturní práci pro město, kde již od roku 1949 žiji. S tím souvisí moje členství v tzv. Společnosti přátel historie města Chrastavy. Podařilo se nám vybudovat muzejní sbírky, ačkoliv jsme nemohli navázat na tradice dřívějšího muzea, které bylo v roce 1960 zrušeno. Od začátku existence obnoveného městského muzea jsem se zaměřil na práci se školní mládeží a snažil jsem se, aby lépe poznali historii města, kde žijí.Organizoval jsem cykly zeměpisných přednášek pro veřejnost (tzv. Videoglóbus), autobusové zájezdy do libereckého divadla, taneční zábavy pro starší generaci, pravidelné tématické výstavy, autobusové zájezdy do Horní Lužice atd. Můj hluboký vztah k nejmenšími slovanskému národu –Lužickým Srbům-pramení z toho, že jsem na gymnáziu ve školním roce 1949-50 studoval s několika třídami lužickosrbských studentů. Od té doby jsem ovládl jejich jazyk natolik, že jej považuji za svou druhou mateřštinu, přispívám svými články do jejich časopisů, sestavil jsem česko-lužický slovník a vydal dvě publikace o jejich dějinách, folklóru a jazyce.

Druhým důvodem je historický fakt, že dávní předkové dnešních Lužických Srbů – kmen Milčanů – založili před tisícem let naše město Chrastavu.

Jsem nevěřící, ale přesto se mi nelíbí dnešní konzumní způsob života, tak silně ovlivňovaný každodenní reklamou na nejrůznější zboží.

Panu PhDr. Františku Vydrovi přejeme hodně krásných let ve zdraví a spokojenosti.

Za redakci Chrastavských listů Zita Václavíková