Mětský úřad Chrastava
náměstí 1. máje 1
463 31 Chrastava
MěstoChrastava
Osobností města pro rok 2008 (jednomyslná volba ZM ze dne 23. 6. 2008) se stal pan Zdeněk Šulc.
Plaketu s blahopřáním mu předával stávající hejtman libereckého kraje pan Petr Skokan, starosta města Ing. Michael Canov a k blahopřání se připojili i přítomní zastupitelé města Chrastavy a další hosté večera.
V rámci večera starosta, Ing. Michael Canov, poděkoval panu hejtmanovi za uplynulé období vzájemné spolupráce.
Celý večer podtrhla svým doprovodem i „Cimbálová kapela Dušana Kotlára“.
Tento večer připravuje Společenský klub a tímto bych ráda poděkovala svým spolupracovníkům za výborně odvedenou práci.
Zita Václavíková
Narodil se 4. 11. 1925 v Praze - Břevnově, vyučil se povolání jemného mechanika. Již od mládí měl velký zájem o kulturní dění, především o divadlo. Po skončení 2. svět. války se celá rodina přestěhovala do Chrastavy. Zde se Zd. Šulc aktivně zapojil do kulturních aktivit místní mládeže. Působil jako člen ochotnického divadelního souboru, některé hry úspěšně režíroval pod pseudonymem Zdeněk Zdeněk. Chrastavské veřejnosti je znám také jako zpěvák hudební skupiny KO - ŠTĚ - BA - VÍ, která si v 60. letech získala u místní veřejnosti značnou popularitu.
Později vystupoval po mnoho let v Liberci a v Jablonci nad Nisou při různých kulturních akcích, byl zpěvákem kapely "Celestýnka" a kapely Josefa Pantůčka z Frýdlantu, s níž mnohokrát účinkoval při nedělních koncertech na lázeňské kolonádě v Lázních Libverda.. Jako člen krajské umělecké agentury se zúčastňoval také mnoha zahraničních zájezdů s kulturním programem, a to do bývalého SSSR a do NDR.
Již jako důchodce převzal ochotně péči o významnou kulturní památku našeho města - o rodný dům malíře Josefa Führicha, který je pobočkou městského muzea. Pečoval nejen o údržbu této historické budovy, ale stal se i průvodcem turistických skupin, které tuto vzácnou historickou památky navštěvují.
Pan Zdeněk Šulc je v současné době pracovníkem Společenského klubu v Chrastavě, podílel se na vybudování městského infocentra, stal se spoluorganizátorem mnoha výstav, instalovaných v galérii městského muzea, pomáhal při organizaci cyklů zeměpisných besed a při pořádání tanečních zábav pro starší generaci, pracuje jako asistent internetového klubu.
Své ocenění si zaslouží za celoživotní zájem o kulturní činnost v našem městě a působení v oblasti místní kultury.
Patří mu náš obdiv a dík za dlouhodobý aktivní zájem v oblasti divadla, populární zábavy a regionální historie.
Zita Václavíková
Zeptali jsme se „Osobnosti města Chrastava“ pro rok 2008 pana Zdeňka Šulce
1. red.: Jaké byly Vaše začátky v Chrastavě?
V dnešní budově “Medica“ (MUDr. Maryško) byla cejchovna elektroměrů. Tam se připravovaly a pod dozorem cejchovního úřadu dávaly do provozu elektroměry pro domácnosti i velkoodběr továren. Vzhledem k tomu, že jsem byl vyučen jako jemný mechanik a absolvent Vyšší průmyslové školy na Smíchově, byl jsem vítanou silou pro toto zaměstnání.
2. red.: Vzpomínáte na chrastavské divadlo?
V zaměstnání jsem se setkal se spolupracovníky, vesměs bývalými „pražáky“, a nalákal je na amatérské divadlo, které jsem provozoval již Praze. Tehdy nebyla žádná televize, kino hrálo dvakrát týdně převážně válečné filmy a tak sál dnes již neexistující Koruny byl zaplněn i s balkony. Troufli jsme si i na lehké operetky, ale tím jsme se znelíbili tehdejším soudruhům „na výboře“ a tak jsme raději skončili.
3. red.: Führichův dům – Vy a Vaše paní jste byli u zrodu (po odkoupení městem). Co se tam vše předělávalo?
Mimo divadlo byla moje záliba též historie. Jezdil jsem totiž přes dvacet roků jako člen zájezdové estrádní skupiny. V mém uměleckém průkazu byl obor zpěv a mluvené slovo. Zájezdy byly po celé republice, v bývalé NDR a také bývalý Sovětský svaz. Časté dlouhé přejezdy jsem věnoval čtení, a to hlavně historii. A tak po skončení této činnosti jsem se stal pochopitelně členem tehdy vzniklé Společnosti přátel historie města Chrastavy. To už bylo po převratu a město koupilo Führichův dům a dalo jej na starost společnosti.
Dům byl do té doby majetkem pana Fuska, restaurátora goblénů, a používal ho jako letní byt. Je pravdou, že si tam nechal udělat galerii, ale jinak se o dům příliš nestaral. Dokonce z tak zvaného „malovaného pokoje“ měl sklad. No a proto, že byl dům dost zanedbaný, neměl žádný zájem to tam dát do pořádku. Bylo mně to líto a tak jsem přemluvil manželku. Město nám dalo dva řemeslníky a začala renovace. Celý průběh jsem natáčel na kameru – systém VHS a nahraný záznam je nyní v majetku města, kde čeká na převedení na modernější nosiče. Díky renovaci jsme objevili v domě již zašlé nápisy a věci, které dnes obdivují návštěvníci.
4. red.: Vaše plány?.
Ptáte se na moje plány? No, pokud bude sloužit zdraví, chtěl bych rád provádět návštěvníky po Führichově domě i městském muzeu. Dělá mně radost jejich nadšení a údiv nad tím, co v Chrastavě viděli. To konečně je vidět v zápisech návštěvní knihy...
Děkuji za rozhovor a přeji pevné zdraví nejen za sebe, ale za celý tým spolupracovníků Společenského klubu.
Zita Václavíková
(foto 64–79)
