Chrastavská vlajka a její historie

V dobách dřívějších se v Chrastavě používal prapor, kde byl znak Chrastavy na modro-šedém pozadí. Výřez z tohoto praporu je i vyobrazen hned v úvodu knihy „CHRASTAVA Osud sudetoněmeckého města (KRATZAU – SCHICKSAL EINER SUDETENDEUTSCHEN STADT)“, odkaz zde, kterou napsal bývalý občan Chrastavy pan Rudolf Schwertner a v roce 1966 ji vydalo v Bavorsku sdružení „Kratzauer Gilde“.

Domníváme se, že se prapory (modro-šedé se znakem v červeném poli) začaly používat až v souvislosti s akcí „Gauturnfest“ (Župní tělocvičná slavnost) v roce 1936, což byla mimořádná sportovní událost (více zde). Proto nejspíš město nechalo vytvořit tyto prapory, které sloužily k pověšení na fasády domů ve středu města. Muselo to vypadat hezky. Modro-šedá (modro-stříbrná) kombinace praporu vycházela trochu chybně z městského znaku – modrý štít, stříbrná hradba – hradba má být ale z bílých kvádrů, takže správná kombinace by měla být modro-bílá. Znak Chrastavy, který vidíme uprostřed praporu v kruhovém červeném poli se zlatými hvězdami po stranách, vychází ze zobrazení pečeti města vydané spolu s městským znakem na listině roku 1581. Nešlo tedy o skutečnou městskou vlajku v dnešním smyslu slova, můžeme říct, že tyto prapory sloužily především jako působivá dekorace používaná pro vyzdobení náměstí a okolních ulic během různých slavnostních událostí konaných ve městě.

Na fotografiích z Žitavské ulice z roku 1936 při konání Gauturnfestu (zde a zde) jsou visící prapory vidět. Ještě zřetelněji je pak vidět prapor na fotografii z 6. října 1938 (zde) visící přímo na radnici, když přijel do Chrastavy Adolf Hitler (Chrastava tehdy po mnichovské dohodě čerstvě připadla třetí říši). Po válce si její němečtí obyvatelé pravděpodobně vzali s sebou při odchodu do Německa i prapor.   

Město Chrastava na konci devadesátých let, pravděpodobně v souvislosti s navázáním partnerských vztahů s bavorským Eichstättem, který je současně patronátním městem odsunutých bývalých obyvatel Chrastavy, pořídilo repliku praporu (zde). Byl zde však přece jenom jeden rozdíl, pozadí bylo modro-bílé. Když pak byl na náměstí 1. máje při slavnostních příležitostech tento modro-bílý prapor na radnici vyvěšen, visel jen o pár metrů dále, u domu pana Josefa Smolíka, kde prodával zoo potřeby, prapor modro-šedý. Pan Smolík všem říkal, že on má tu správnou originální „německou“ vlajku, zatímco ta modro-bílá je špatně. (Mimochodem, pozorní čtenáři si zajisté výše povšimli, že prapor pan Smolík nazýval vlajkou.  Nebyl to ovšem jenom on, začalo se tak dít zcela běžně).

Město tedy poté ještě nechalo vyhotovit jeden prapor s modrošedým pozadím (zde). Ani ten však není zcela totožný s tím z knihy (rozdíly jsou na okraji znaku). Obě verze „vlajky“ dnes uchovává Společnost přátel historie města Chrastavy (SPHMCH) ve svém archivu. Rozdíly ve všech 3 variantách původní vlajky lze srovnat zde.

Modro-bílá „vlajka“ zdobila, pokud nebyla vyvěšena na radnici, až do dočasného přestěhování v říjnu 2000, zadní stěnu v zasedací místnosti radnice (za zády starosty a místostarosty). Tehdejší člen zastupitelstva města pan Petr Děkan však jednou přímo při zasedání zastupitelstva poznamenal, že je kopie vlajky chybně půlená (že nemá být svisle, ale vodorovně vzhledem ke znaku), čemuž ovšem tehdejší starosta a současně člen SPHMCH Petr Medřický na základě dochovaných fotografií oponoval. Nakonec zastupitelstvo rozhodlo, že spor o to, která varianta vlajky je správná, předáme k rozhodnutí Heraldické komisi (přesněji podvýboru pro heraldiku a vexikologii), která je zřízena při Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, a která jako jediná má právo takovéto spory rozhodovat. Ortel Heraldické komise nás překvapil. Nebyla správná ani jedna varianta vlajky (ani se svislým ani s vodorovným půlením)…. „Chrastava žádnou oficiální vlajku ani prapor nemá a nikdy neměla“, znělo oznámení od Heraldické komise. A tak přišel čas úvah nad vznikem nové vlajky. Než se však dostaneme k vylíčení jejího vzniku, určitě stojí za zmínku, že jiná chrastavská „vlajka“ či spíše vyobrazení znaku na plátně (zde), je uložena v Jizerskohorském muzeu v Novém Jablonci (Neugablonz) v Bavorsku, kam byl přemístěn archiv Kratzauer Gilde (který dříve spravoval právě autor výše uvedené knihy o historii Chrastavy pan Rudolf Schwertner) a kde ho objevili členové SPHMCH při návštěvě v roce 2013. Je tam též odznáček (zde), vyrobený ke srazu rodáků v r. 1970.

Zastupitelstvo města se začalo zabývat novou vlajkou někdy v průběhu roku 2004. Členové zastupitelstva vesměs chtěli jediné, a sice zlegalizovat „vlajku“ původní, ve které byl znak na modro-bílém či modro-šedém pozadí. Člen zastupitelstva Pavel Štekl ale upozornil, že to asi nebude takto jednoduché, že existují omezení v používání takto pojatých vlajek. Protože Pavel byl všeobecně respektovanou osobou v takovéto problematice, byl zastupitelstvem pověřen, aby připravil a předjednal různé varianty, nicméně aby původní „vlajka“ tj. znak na modro-bílém či modro-šedém pozadí, byla variantou č. 1, kdyby to přece jen Heraldická komise uznala.

Pavel přizval ke spolupráci ostravského heraldika pana Jana Tejkala, se kterým se podepsala 18. listopadu 2004 smlouva o zhotovení kreseb. 

Již 4. ledna 2005 nám pan heraldik zaslal dopis (zde), kde bylo uvedeno šest variant vlajky (zde resp. zde). Zároveň ovšem potvrdil Pavlovy obavy, když k dopisu přiložil sdělení člena Heraldické komise pana Karla Müllera, který upozorňoval, že Heraldická komise zásadně nepovoluje nové vlajky, které spočívají ve znaku města na nějakém pozadí, tzn. že naši variantu č. 1 (zde) nepovolí, ledaže by existovalo písemné usnesení představitelů města z doby před rokem 1990, které by takovouto vlajku stanovovalo. Žádné písemné usnesení z doby před rokem 1990 ovšemže neexistovalo.

Pan heraldik zároveň doporučil varianty č. 4 a č. 5 (zde), které dle jeho slov dostatečně akcentují nejvýznamnější figury z městského znaku.  

Dne 31. ledna 2005 se uskutečnilo zasedání zastupitelstva města, kde bylo jednomyslně všemi 15 přítomnými zastupiteli odsouhlaseno podání žádosti o schválení vlajky na Heraldickou komisi v následujícím doslovném znění (sken originálu zde):

2005/01/XIII ZM schválilo podání žádosti Podvýboru pro heraldiku a vexikologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na schválení návrhu vlajky města Chrastavy s tím, že konkrétní návrh bude vybrán na příštím zasedání ZM.

Konkrétní návrh nebyl vybrán proto, že na zastupitelstvu proběhla vášnivá diskuse, kdy drtivá většina členů zastupitelstva prosazovala heraldicky nepřípustnou var. č. 1 a Pavel toto rezolutně odmítal, abychom nebyli na Heraldické komisi (s prominutím) za voly.

Další zasedání zastupitelstva města se odehrálo 4. dubna 2005 a byl dohodnut kompromis, že se požádá o schválení varianty č. 1, ale zároveň se schválí ještě jedna varianta pro případ, že by varianta č. 1 neprošla.

Už už se zdálo, že bude kromě jedničky schválena var. č. 5 (zde), kterou doporučoval Pavel, a  která jako jediná dělila vlajku na 4 obdélníky. Jako jednu ze dvou nejvhodnějších variant jí ostatně v dopise doporučoval i pan heraldik. Jenže, když Pavel vysvětloval (parafrázuji): „ty čtyři čtverce jsou jako Chrastava 1, Chrastava 2, Chrastava 3 a Chrastava 4…“, v ten moment ho přerušil vedle něj sedící místostarosta Miloslav Pilař, který je z Vítkova, se slovy: „…a kde je Vítkov?“ Pavel se snažil oponovat, že hovoříme pouze o vlajce města Chrastavy, a ne o vlajce Vítkova a Andělské Hory, ale během rozvířené diskuze sám pochopil, že tento argument nemá mezi tehdejšími zastupiteli naprosto žádné pochopení.

Nakonec po vášnivé diskusi zvítězila var. č. 6 (zde). Tato varianta nakonec získala z přítomných 17 členů zastupitelstva 14 hlasů. Pouze jeden zastupitel hlasoval proti a dva se zdrželi. Tato varianta bezpochyby zvítězila proto, že je na ní úplně vše, co obsahuje městský znak, který zastupitelé na vlajce tolik chtěli mít.

Usnesení (sken originálu zde) znělo:

2005/02/IX ZM schválilo v návaznosti na své usnesení 2005/01/XIII ze dne 31. 1. 2005 variantu č. 1 a variantu č. 6 návrhu vlajky města Chrastava pro předložení žádosti Podvýboru pro heraldiku a vexikologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s tím, že upřednostňuje variantu č. 1 (příloha č. 5 k originálu usnesení).

A ta příloha č. 5 (originál celého znění zde) obsahovala závěrečnou větu: Tento variantní návrh je předkládán jen a pouze pro případ, že by z jakýchkoli důvodů nemohla, ale opravdu nemohla být schválena varianta č. 1. 

Jednání Heraldické komise, ve světle výše uvedených informací, nemohlo dopadnout jinak, než že variantu č. 1 vyloučilo, a naopak schválilo variantu č. 6.  

Co následovalo dál, popsal ve svém článku kronikář doktor František Vydra (též zde či zde):  

„Chrastavský městský znak byl schválen 10. prosince 1581(!) a je v platnosti dodnes. Jinak je to s městskou vlajkou. Ta dřívější, kterou jsme vídali při Chrastavských slavnostech na mnoha domech na náměstí, už neplatí. Proč? Změnila se heraldická a vexilologická pravidla a zásady (vexilologie=nauka o vlajkách).

Městský úřad zadal odborníkům úkol, aby vypracovali několik variant, jak by naše nová městská vlajka měla vypadat. Městské zastupitelstvo jednalo celkem dvakrát o tom, která varianta by měla být přijata. (O tom jsme již psali v BULLETINU č. 127.)
Aby mohla být vlajka skutečně používána, k tomu je ovšem třeba schválení podvýboru pro heraldiku a vexilologii. Ten ji 18. května 2005 schválil. 25. srpna t. r. obdržel starosta našeho města pozvání do budovy Parlamentu České republiky, kde má převzít dekret o udělení nové městské vlajky.

Jeden ze zastupitelů na zasedání prohlásil, že prý je zvykem, aby při přejímání dekretu starosta obce či města přivezl s sebou vlajku již hotovou a ukázal ji všem přítomným. Narychlo se tedy dala nová vlajka vyrobit a skutečně byla do Prahy dovezena. Navíc jsme s sebou vezli i malý dárek - dvě publikace o dějinách Chrastavy.

V pátek 16. září jsme služebním autem vyjeli do hlavního města. Před budovou Parlamentu České republiky jsme byli již kolem deváté hodiny. Prošli jsme detekčním rámem a naše zavazadla projela "tunelem", kde se mělo zjistit, zda nejsou uvnitř kovové předměty, např. zbraně. Trochu nás překvapilo, že kromě nás je tam poměrně mnoho dalších zástupců obcí a měst. Z každé obce tam byl starosta a kronikář. Vezli jsme s sebou také velkou a těžkou pamětní knihu s úmyslem požádat o podpis předsedu parlamentu a jeho zástupce. Nikdo jiný tam však podobnou knihu neměl. Položili jsme knihu na nevelký stolek ve slavnostní síni s velkým plastickým státním znakem. Přítomní zástupci měst a obcí si v knize se zájmem listovali a obdivovali pěknou grafickou úpravu (texty do ní píše ředitel školy Mgr. Aleš Trpišovský).

Přesně v 10.00 začal slavnostní obřad předávání dekretů, které povolují používání obecních znaků a vlajek. Do sálu vstoupil předseda Parlamentu ČR p. Lubomír Zaorálek a místopředseda Vojtěch Filip. V krátkém úvodním proslovu připomněl pan předseda svou nedávnou návštěvu v USA. Povšiml si, že tamní občané vzdávají hold státní vlajce s dvanácti pruhy a padesáti hvězdami, avšak většina z nich nemá tak hluboký vztah k městu, kde žijí. Důvodů je několik. Jednak se do USA přistěhovali z mnoha jiných států světa, jednak se během života mnozí stěhují za prací (v průměru čtrnáctkrát za život) z místa na místo. A tak je u nás v Čechách vztah k obci, kde žily mnohé generace našich předků, psaní obecních a městských kronik, udělování znaků a vlajek něco zcela odlišného, velmi kladného.

Během oficiální části slavnostního předání dekretů převzalo z rukou nejvyšších parlamentních činitelů desky s udělením práva znak či vlajku používat více než padesát starostů. Mezi nimi převládali zástupci malých obcí, kteří dříve většinou žádný obecní znak ani vlajku neměli. Mezi několika nevelkými městy byla Chrastava, Doksy a Hejnice. Celá oslava se odbývala vestoje, v sále nebyla ani jediná židle, což nás poněkud překvapilo. Během druhé, neoficiální části měli přítomní možnost si popovídat s představiteli parlamentu. Nechybělo ani malé pohoštění. Tehdy jsme požádali oba parlamentní činitele o podpisy do naší pamětní knihy a oni nám ochotně vyhověli. Předali jsme oběma dárek, který jsme přivezli s sebou.

Než jsme opustili budovu parlamentu, využili jsme možnosti nahlédnout do zasedací síně. V té době se zasedání nekonalo, a tak jsme si prohlédli zblízka prostory, kde se rozhoduje o našich zákonech. I když jsme viděli tato místa mnohokrát na televizní obrazovce, zdála se nám sněmovna prostorově dosti stísněná. Vyhledali jsme sedadlo chrastavského poslance p. Oldřicha Němce s číslem 97. Poslanci sedí vždy tři vedle sebe a místa je tu skutečně málo. Nahlédli jsme také do parlamentního bufetu, o němž se dost často mezi veřejností hovoří, a překvapil nás svými malými rozměry.

Když jsme vyšli ven z budovy, rozvinuli jsme tu novou chrastavskou městskou vlajku a nechali jsme se vyfotografovat před nápisem "Parlament České republiky".“

Ano, bylo to tak, jak ve svém dobovém článku popisoval doktor František Vydra. S tím doplněním, že po schválení Heraldickou komisí oficiálně vydal své rozhodnutí č. 55 o udělení vlajky mj. městu Chrastava předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek dne 31. května 2005 (zde).   

S tím, že je zvykem přijmout dekret s již hotovou vlajkou jsme se ovšem nechali napálit. Vůbec nebylo zvykem přivézt vlajku s sebou, jak nám tvrdil jeden z kolegů zastupitelů. Naopak, byli jsme jediní, asi i historicky jediní, kdo na udělení vlajky již s hotovou vlajkou přišli. Udělený dekret totiž nespočívá v obdržení vlajky jako takové, ale v textu (sken originálu zde), který je následující:

V L A J K A    Popis: List tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a zubatý bílý, v poměru 3:4. Zubatý pruh má dva obdélníkové zuby a jednu mezeru širokou sedmnáct osmadvacetin délky listu. Mezeru vyplňuje zelené hnízdo se dvěma odkloněnými orobinci, ve kterém sedí bílá labuť držící ve žlutém zobáku černý šíp se žlutým hrotem k žerdi. V horním rohu a horním cípu po jedné odvrácené lovecké trubce se žlutým závěsem a kováním, v rohu modrá a v cípu červená. Uprostřed bílého pruhu na dolním okraji listu modrá brána s kvádrovým obloukem a žlutými otevřenými vraty na hnědých závěsech. V ní zkřížené žluté hornické motyky na černých násadách. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Jak uvedl doktor Vydra ve svém článku, měli jsme s sebou jako jediní též pamětní knihu. A v té již byla předepsána ředitelem školy Alešem Trpišovským (jeho neskutečně krásným uměleckým písmem) slavnostní událost předání dekretu o udělení vlajky včetně jmen předsedy a místopředsedy Poslanecké sněmovny. Ti se po předání dekretu pod svá předepsaná jména opravdu podepsali. A my se spolu s panem doktorem po skončení slavnostní ceremonie před budovou Parlamentu vyfotografovali i s vlajkou (zde). Po návratu Aleš do pamětní knihy přepsal k podpisům představitelů Poslanecké sněmovny i text dekretu (zde).

V následujícím období jsme dali vyhotovit několik desítek kopií vlajek ve dvou rozměrech (150 x 100 a 225 x 150 centimetrů). Ty se vyvěšují při slavnostních příležitostech nejen na náměstí 1. máje a na školní budovy, ale i jinde ve městě. Vlajku si totiž může trvale zapůjčit kdokoli z Chrastavy, kdo ji chce při slavnostních příležitostech vyvěsit. Ale nejen to, vlajku dostávají v případě zájmu do trvalé zápůjčky i sportovní oddíly a další spolky a vozí si ji s sebou i na venkovní akce (např. zde). Samozřejmostí také bylo, že jsme vlajky darovali našim partnerským městům Eichstätt a Lwówek Śląski, které je vyvěšují na své radnice při návštěvě z Chrastavy.

Ten nejvzácnější exemplář vlajky Chrastavy je ale trvale umístěn v kanceláři starosty. Je vyroben v rozměru 150 x 100 cm, je ze saténu classic a je ozdoben třásněmi. Vyvěšován je střídavě na dva způsoby, na konzoli (zde) a na žerdi ve stojanu (zde).  Před touto slavnostní vlajkou probíhá často i fotografování při slavnostních příležitostech (např. zde).    

Dne 29. dubna 2012 navštívil Chrastavu a vůbec poprvé sloužil mši biskup litoměřický Monseigneur Jan Baxant. Při této příležitosti naši slavnostní vlajku požehnal. Byla to velká sláva. Z našeho partnerského města Lwówek Śląski nejenže se zúčastnilo vedení v čele s tamním starostou, ale byla jimi zajištěna i pochodová dechová kapela ze sousední Olszyny. A tak průvod za jejího doprovodu, kdy vlajku nesl velitel městské policie Alan Grebson (zde), vyrazil od radnice až do kostela, kde čestnou stráž tvořili strážníci Marcel Másílko a Mojmír Boch (zde). Biskup Monseigneur Baxant vlajku opravdu slavnostně požehnal (zde). Podrobněji se o tom píše v dobovém článku (zde příp. zde) a především tuto akci zachytila i kamera Tv Chrastava (zde).

Nyní v roce 2024 chrastavská vlajka existuje ve své oficiální podobě 19 let. Popravdě řečeno, její podoba příliš neodpovídá tomu, co se u vlajek prosazuje, tzn. co největší jednoduchost, aby ji dokázaly nakreslit i děti. Ale my tu vlajku se všemi jejími ornamenty z našeho znaku máme rádi. Uvidíme, resp. naši nástupci uvidí, jestli vydrží v této podobě další desítky ba stovky let. Já věřím, že ano.

S vydatným přispěním Petra Medřického a Pavla Štekla sepsal Michael Canov.

Chrastava dne 22. října 2024