Paní Hancová – žačka vzpomíná na ř. učitele Honsu

Jak známo, v první republice žila v Chrastavě jen početně malá česká menšina. Po Mnichovském paktu byli její příslušníci nuceni odejít do českého vnitrozemí a část se jich pak po válce vrátila domů do Chrastavy. Od doby první republiky však uplynula již tak dlouhá doba, že v současnosti žije v Chrastavě již jen minimum těch, kteří zde žili již před 2. světovou válkou.

V minulém čísle Chrastavských listů vyšel obsáhlý článek o ocenění legendy chrastavského školství řídícího učitele pana Bohumila Honsy. Tento článek inspiroval jeho někdejší žačku Elišku Hancovou (rozenou Chmelíkovou) k osobní návštěvě v mé kanceláři. Paní Eliška Hancová (Chmelíková) přišla přímo nejen s fotografií své třídy s panem ř.uč. Honsou, ale dokonce i se svým rodným listem. Při hodinu trvajícím velmi zajímavém vyprávění jsem se tak mimo jiné dozvěděl, že paní je nejenže předválečnou chrastavačkou a bývalou žačkou ř.uč. Bohumila Honsy, ale že je přímo v Chrastavě rozená (skutečnost, kterou se bohužel v dnešní době, kdy se porody odehrávají v Liberecké porodnici, nemůže pochlubit téměř nikdo) a že je dnes nejstarší žijící v Chrastavě narozenou Češkou (ročník 1925).

Paní Hancová (Chmelíková) nejenže navštěvovala první Českou školu až do jejího uzavření v roce 1938, ale dá se říci, že budově svého dětství (dnes mateřská škola) zůstala věrná až do dnešních dnů, neboť bydlí přímo v Revoluční ulici, několik metrů od ní.

V Chrastavě dne 14. ledna 2009
Michael Canov, starosta