Zřízení pamětní desky Bohumilu Honsovi

Rozšířenou důvodovou zprávu přednesl Dr. František Vydra ještě přímo na zasedání zastupitelstva. Já osobně kromě blahopřání dodávám, že budu velmi rád, když se v příštím období podaří sehnat dotaci na rekonstrukci budovy mateřské školy v Revoluční ulici, tedy budovy, kde bude pamětní deska zřízena, neboť bez Bohumila Honsy by tato školní budova nebyla nikdy postavena. Její stavbu totiž, coby školy pro českou menšinu v tehdejší Chrastavě žijící, pan Bohumil Honsa doslova vydupal na tehdejším Československém parlamentu svým nezměrným úsilím v roce 1923. O samotném aktu odhalení pamětní desky se dozvíte zde...

V Chrastavě dne 18. 12. 2008
Ing. Michael Canov
starosta

Zastupitelstvem města schválený text na pamětní desku (dle návrhu PhDr. Františka Vydry):

V letech 1919-38 působil v Chrastavě jako ředitel české menšinové školy řídící učitel Bohumil Honsa (1890–1969) zastánce české menšiny, odbojový pracovník, vězněný v koncentračním táboře Buchenwald.
Po roce 1945 pomáhal při rozvoji českého školství v našem městě a zřídil zde městské muzeum.

Písemně předložený návrh PhDr. Františka Vydry ze dne 7. 11. 2008 (přednesený též na ZM dne 15. 12. 2008) na zřízení pamětní desky řídícímu učiteli Bohumilu HONSOVI:

Při posuzování zásluh občanů města Chrastavy jako účastníků odboje a aktivních činitelů při rozvoji města jsem došel k názoru, že by touto významnou osobností mohl být řídící učitel a ředitel české menšinové školy v období tzv. první republiky v letech 1918-38 pan Bohumil Honsa.

Zdůvodnění:

Bohumil HONSA se narodil roku 1890 v Božeticích u Milevska. Vystudoval učitelský ústav v Plzni a po vzniku Československé republiky byl pověřen tehdejším ministerstvem školství a osvěty, aby zřídil a vedl českou menšinovou školu v obtížných podmínkách v dvojjazyčném česko-německém prostředí v Chrastavě na Liberecku. Osobně získával přímo v rodinách žáky a ve školním roce 1919-20 se přihlásilo do české školy celkem 110 žáků.

Ve zcela nevyhovující budově na kraji Vítkovské ulice (bývalý chudobinec) se vyučovalo ve dvou třídách. V místnostech bylo málo světla a vlhko. Bohumil Honsa se nechtěl smířit s tím, že německé vedení města nenašlo pro výuku českých dětí lepší, vhodnější prostory. Obě dvě velké školní budovy (na náměstí i za kostelem) byly určeny pouze pro německé žáky. Po sporech na městském zastupitelstvu, v němž byli z 26 členů pouze tři Češi, napsal z vlastní iniciativy několik dopisů do Parlamentu v Praze, a když se ani potom situace nezměnila, osobně intervenoval přímo v budově Parlamentu. Za pomoci tehdy velmi oblíbeného spisovatele Karla Václava Raise se žádost o zřízení důstojné školní budovy pro české žáky začala projednávat a v průběhu roku 1923 byla ve velmi krátké době postavena v dnešní Revoluční ulici moderní obecná (základní) škola a v ní byla umístěna také tzv. opatrovna (mateřská škola). Zajímavým zdrojem informací o této problematice je vzorně vedená školní kronika české menšinové školy, psaná osobně B. Honsou. Je dodnes uložena ve škole na náměstí 1. máje. Text je doplněn mnoha dobovými fotografiemi a výstřižky z novin.

Bohumil Honsa nebyl pouze správcem české školy, ale vychovával své žáky k vlastenectví. Stal se mluvčím nepříliš početné české menšiny a často zasahoval v případech, kdy byla poškozována práva české menšiny. Byl cvičitelem Sokola, organizoval divadelní představení a oslavy významných českých osobností (J. Hus, J. A. Komenský, T. G. Masaryk). Nad českou menšinovou školou v Chrastavě měl patronát pěvecký spolek "Lyra" z Prahy, který každoročně posílal dětem k Vánocům drobné dárky.

Ve 30. letech se vzájemné vztahy mezi Čechy a Němci pod vlivem štvavé henleinovské propagandy silně zhoršily. V letech 1936-38 byly v okolí města budovány železobetonové bunkry, protože se vyostřila mezinárodně politická situace a možný útok ze strany tzv. Velkoněmecké říše se stal reálným nebezpečím. Velká část německých obyvatel veřejně provolávala heslo "Heim ins Reich" a požadovala připojení Sudet k sousednímu hitlerovskému Německu. V průběhu roku 1938 se mnoho českých rodin odstěhovalo do českého vnitrozemí a práce české školy tím byla silně narušena. Nový školní rok 1938-39 nebyl vůbec zahájen. Také Bohumil Honsa odešel na Mladoboleslavsko, kde vyučoval na základních školách. Trpké zkušenosti ze soužití s Němci jej dovedly k ilegální práci v době tzv. Protektorátu. V únoru 1939 přijel s platnou propustkou do Chrastavy, aby zde dořešil některé záležitosti, týkající se české menšinové knihovny. Byl poznán místními občany, zesměšňován a přímo na náměstí potupně urážen. Po několikadenním věznění byl propuštěn zpět do Protektorátu.

Za svou protifašistickou činnost byl zatčen, vyslýchán a uvězněn nejprve ve městě Ulm, pak byl převezen do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde se dočkal osvobození v roce 1945. Také jedna z jeho dcer byla na gestapu surově vyslýchána a mučena. V roce 1945 se Bohumil HONSA vrátil do Chrastavy a aktivně pomáhal při budování českého poválečného školství. Byl mezi českou veřejností velmi oblíben pro laskavý vztah k dětem . Založil v Chrastavě městské muzeum.

Zemřel v lednu 1969. Od jeho smrti tedy uplyne 40 let.

• Paní Hancová – žačka vzpomíná na ř. učitele Honsu
• Článek od starosty města
• Článek od vedoucí KS 
• Projev PhDr. Františka Vydry